Prožij každý svůj den naplno, jako by byl tvůj poslední!!!

30 Seconds to Mars v Bratislavě (31.8.2018)

Včera v 12:33 | Ragosta33 |  Jared Leto + 30 Seconds to Mars
Poslední prázdninový den, v pátek 31. srpna, se na Slovensko po čtyřech letech vrátila populární americká kapela Thirty Seconds to Mars. Konkrétně si je pozvala slovenská agentura Vivien na Zimný štadión Ondreja Nepelu v Bratislavě. A tam samozřejmě zástupkyně naší redakce nemohla chybět. Pojďme se podívat na to, jak celý den probíhal, jejíma očima.

K místu konání koncertu jsem dorazila krátce před polednem a už v tu dobu jste všude v okolí mohli vidět první nedočkavé fanoušky. Krátce poté jsem našla skvělou partičku složenou ze zástupců českého a slovenského Echelonu. Mezi nimi byly jak mně známé tváře, tak nováčci. Strávila jsem s nimi celé odpoledne, proto jsme měli dost času si vyměnit poznatky nejen ze světa hudby. Je skvělé, jak muzika dokáže lidi spojovat.

Se zaujetím jsme pozorovali dlouhou frontu fanoušků s VIP vstupem, kteří se měli zanedlouho setkat s kapelou. Tohoto setkání se zúčastnilo i několik mých přátel. Protože se program pro VIP trochu protáhl, avizovaný vstup pro běžné návštěvníky byl z 18. hodiny posunutý o třicet minut - jak prozaické. Protože tentokrát nebylo molo u pódia tak dlouhé, zabrali lidé s přednostním vstupem mnohdy i 2.-3. řadu, naštěstí jsem se do této strategické pozice dostala také. A společně se mnou i celá ta skupinka milých fanoušků, se kterými jsem trávila čas i před akcí. Čekání na hlavní hvězdy večera proto utíkalo docela rychle.
Původně měl slovenský rapper STRAPO začít ve čtvrt na osm, ale nakonec se harmonogram posunul. Prvně na pódium dorazil jeho DJ, následně i on. Podle mě se tento předskokan k celkovému večeru absolutně nehodil. Sice se v davu našlo několik jeho fanoušků, kteří si podle ohlasů vystoupení užili, ale spíše byla slyšet nespokojenost, dokonce i bučení. Snažil se náladu zvednout nejen svými skladbami proloženými povídáním, ale nebál se sáhnout i po úryvku písně Macejko macejko nebo kousku melodie ze Star Wars. Pořád to ale bylo málo a nejčastěji jsme proto během jeho setu mohli slyšet hlášku "Je tady někdo?" Až poslední píseň dokázala trochu více zaujmout, ale za mě to bylo dost slabé, i když jsem upřímně ani nic jiného neočekávala.
Po krátké přestavbě potemněla světla a za úvodní skladby Monolith, podle které je pojmenované i celé turné, a hlasitého aplausu se konečně na pódiu objevili bubeník Shannon a doprovodný hudebník Stevie Aiello. Krátce nato se k nim připojil i Jared Leto a celá show THIRTY SECONDS TO MARS mohla začít s písní Up In The Air. Opět došlo k momentu, kdy nás Jared vyzval, ať se skrčíme a na domluvený moment všichni vyskočíme, což se povedlo na výbornou. Vždy se v tu chvíli ohlédnu dozadu a kochám se pohledem, kolik lidí si ten večer přišlo užít koncert.
Následovaly skladby Kings And Queens a This Is War, při které si publikum mohlo nadšeně vyhrát s velkými nafukovacími balony. Po novinkové Dangerous Night jsem se po letech dočkala kompletní verze mé milované písně From Yesterday, až mě to dojalo. Hned po ní si Jared vzal slovenskou vlajku a radostně s ní mával během Do Or Die. V tu chvíli určitě byli všichni přítomní Slováci na stadionu pyšní, že toho všeho mohou být součástí. Zazněla překvapivě i Love Is Madness, která je v původní verzi jako duet. Krátce po Hail To The Victor jsme se dozvěděli, že právě tato píseň se stane dalším singlem a během aktuálních koncertů se k tomu natáčí i video. Dvakrát se pak ještě opakovalo natáčení refrénu. Proto nyní můžeme s radostí tvrdit, že se objevíme v připravovaném klipu. Před Rescue Me bylo pozváno na stage několik šťastlivců, kteří měli předvést šílené tanečky, do čehož se pustili s vervou.
Po hitovce Hurricane přišel jeden z hlavních vrcholů večera - mikrofonu se totiž chopil Shannon a naprosto bravurně vystřihl skladbu Remedy, jejíž závěr jsme všichni odzpívali jako jeden muž. Musím uznat, že během celého večera bylo publikum velmi živé a skvěle reagovalo na celkové dění vystoupení. A hned v úvodu mé oblíbené skladby City Of Angels se automaticky v celé hale rozsvítila světélka mobilů, což působilo opravdu kouzelně. Také jsme si mohli naživo vychutnat zásadní song The Kill, který se v ten večer dočkal jedněch z největších ovací. Následný Jaredův scream to jenom umocnil. Celkově byl ve skvělé hlasové formě, až vám během koncertu mohl v určitých chvílích z toho běhat mráz po zádech. Bylo znát, že si všichni kluci vystoupení moc užívají. Dokonce i Stevie dostal prostor pro kytarové sólo a všechno tak skvěle zapadalo do sebe, že si té pohodové souhry na pódiu musel určitě každý všimnout. Předposlední skladba Walk On Water, která se stala prvním singlem z alba America, toho všeho byla také důkazem.
Bez nějakého odchodu z pódia a vytleskávání se rovnou plynule přešlo k závěrečné písni Closer To The Edge, kde je už zvykem, že si kapela na pódium pozve několik fanoušků, kteří se připojí k těm s VIP vstupenkou, a společně s nimi odzpívají tento známý, energií nabitý hit. Nejprve Jared vytáhl z davu malou holčičku Alici, která samozřejmě vyzvala i svou maminku, ať se k nim připojí. Následně si mě také vybral, abych šla na stage, ale kvůli snížené kapacitě pódia jsem se tam nakonec nedostala, ovšem už jen ta skutečnost potěší. Poslední song poté zakončily oblíbené konfety a vřelá slova díků kapely.
A po koncertě se část naší party rozhodla jít pro občerstvení a já s jedním kamarádem zamířila k backstage, že se tam pak všichni potkáme. Poté jsem jen ve skupince zhruba 10 fans náhodně na chvíli potkala Shannona i osobně, což byl úžasný závěrečný moment na mém už devátém koncertu této kapely. Za mě Thirty Seconds To Mars naprosto dostáli své pověsti a myslím, že úplně právem jsou jejich živá vystoupení díky neskutečné dávce energie, euforie a skvělé zábavy považována za jedna z nejlepších. Co více si přát? Jedině snad brzo další jejich skvělý koncert.


 

Další články


Kam dál

Reklama