Prožij každý svůj den naplno, jako by byl tvůj poslední!!!

Červen 2011

Názor na 30STM

29. června 2011 v 11:21 | Ragosta33 |  Jared Leto + 30 Seconds to Mars
Ještě před začátkem Prague City Festivalu byla vyhlášena soutěž o setkání s kapelou 30STM. Zadáním bylo odpovědět na otázku, proč právě bych se s nimi měla setkat. A zde je můj e-mail, který jsem do soutěžě zasílala:


Dobrý den,
na FB Prague City Festivalu jste uveřejnili soutěž o setkání se skupinou 30 Seconds to Mars. Byl položen dotaz, proč právě já bych to setkání měla vyhrát. Každý, kdo má tuto skvělou kapelu v oblibě, by se s Jaredem, Shannonem a Tomem moc rád potkal. V tomhle nejsem výjimkou. ;)Také se zapojuji do různých akcí, které jsou s 30STM spojené. Namátkou zmíním například to, že jsem přispěla fotkami, kolážemi nebo videy z koncertů do CZECHELON BOOKU, který byl klukům předán minulý rok na koncertě v Praze. Nebo aktuálně jsem se zapojila do propagace PCF, kdy jsem na různých místech vylepila plakáty Vašeho festivalu...
Mou největší zálibou je hudba. A kdybych si měla vybrat jen jednoho interpreta, který je zároveň mým nejoblíbenějším, bez zaváhání bych odpověděla, že jsou to 30 Seconds to Mars. A proč právě oni? Kdo kapelu alespoň trochu zná, své důvody mu vysvětlovat nemusím. Pro ty ostatní to trochu více popíšu. Ne, nebojte se, nebudu tady psát o tom, jak to členům kapely sluší a podobně. To ať si už každý posoudí sám. ;)Chci se hlavně zmínit o tom, co pro mě členové kapely znamenají jako lidé. Přece jen jsou jako všichni ostatní, byť je o nich trochu více slyšet a jsou známější. I tak mají svůj život plný radostí, ale i starostí. Proto bychom je měli brát takové, jací jsou, a nedělat z nich nějaké celebrity. Toto slovo zrovna dvakrát v lásce nemám. Dnes může být celebritou prakticky kdokoliv. A jak to tak většinou končívá, za chvíli po Vás neštěkne ani pes. Jak se říká, nastane chvíle štěstí, a pak rychlý pád. Tohle ale není příklad 30STM! Ze začátku většina veřejnosti posuzovala kapelu jen podle toho, že Jared je zároveň i herec, takže jejich hudba nebude moc kvalitní. A co je na tom, že se kromě hudby věnuje i filmu? Pryč s předsudky! Podle mě má nadání na obě profese, ale udělejte si svůj názor. A otázkou zůstává, kde jsou dnes ti kritici, kterým se prvně jejich počin nezdál? Měli by si přiznat, že tenkrát udělali velkou chybu, protože kapela jim svými úspěchy musela vytřít zrak. Myslím si, že teď už by neměl nikdo pochybovat o tom, že tahle kapela prostě hudbu dělat umí. Když k tomu připojím informaci, že 30STM skvěle zvládají komunikaci s fanoušky, tak co víc si přát? Pořádají speciální akce, zapojují nás do natáčení desky nebo i samotných videoklipů, svou fotku můžeme nálezt i na obalu jejich CD This Is War, na koncertě během závěrečné písně Kings And Queens na pódiu zpívají fanoušci společně s 30STM, klip k písni Closer To The Edge je složen ze záběrů, které byly pořízeny během jejich turné (zde najdete i Prahu). Takhle bych mohla jmenovat donekonečna... Nesmím zapomenout zmínit ECHELON, což je vlastně takový fanklub kapely v celosvětovém měřítku. MARS Family Vám může dát pocit, že jste součástí dění okolo 30STM. Na různých srazech nebo i koncertech můžete potkat spoustu nových kamarádů, kteří mají společné zájmy i cíle. Snažíme se kluky podporovat, co nejvíce to jde. A když se více zaměřím i na samotnou hudbu, musím samozřejmě vypíchnout i informaci, že všechny songy si kapela skládá sama. Každý Jaredův text má svůj hlubší smysl, přesně vystihuje, co tím autor chtěl říct. Donutí Vás zamyslet se nad tím, o čem je vlastně řeč. A jak se pozná, že ta daná hudba je Vaším šálkem kávy? Prostě ve Vás musejí vyvolat skvělé emoce. Při poslechu jejich písní se Vám může chtít smát, nebo klidně i brečet. A tohle přesně vystihuje 30STM. Nenechají Vás chladnými, to si můžete být jisti. Buď je můžete mít rádi nebo nenávidět-nic mezi tím. Tak na jakou stranu se přikloníte Vy? Já jsem rozhodně pro tu první variantu.
Když tohle všechno o 30STM vím, stále se ještě divíte, že se s nimi chci setkat? Nebuďte na pochybách, nejsem žádná náctiletá fanynka, která se chce jen pochlubit tím, že se s kapelou viděla. Dvakrát jsem je na chvíli potkala, ale nikdy nebyla možnost si s nimi více popovídat. Proto bych si přála, kdyby to napotřetí konečně vyšlo. Jde mi o to poznat kluky trochu blíž (ne jen díky médiím), prohodit s nimi aspoň pár slov a během toho jim sdělit svůj názor nejen na jejich hudbu, ale i na ně samotné. Pro mě jsou 30STM příkladem splnění snu tří kluků, kteří si přáli zabodovat nejen v hudebním průmyslu, ale zejména v srdcích svých fanoušků. :) A to se jim podle mě povedlo!
Tímto končím svou odpověď na otázku, proč právě já bych si zasloužila setkat se s kapelou 30 Seconds to Mars. Teď už vše záleží jen na Vás, jestli mi dáte tu možnost osobně sdělit své názory, myšlenky a poděkování za vše, co pro nás kluci dělají. Věřím, že Vaše rozhodování bude spravedlivé. Ať už to setkání vyhraje kdokoliv, upřímně mu to přeji. ;)

S pozdravem

Míša


30STM v Praze-videa (23.6.2011)

27. června 2011 v 12:39 | Ragosta33 |  Jared Leto + 30 Seconds to Mars
Escape + A Beautiful Lie
Attack
Search And Destroy
This Is War
Vox Populi
Funny moment
Hurricane

Alibi

The Kill
Closer To The Edge
Kings And Queens

30STM v Praze (23.6.2011)

27. června 2011 v 12:33 | Ragosta33 |  Jared Leto + 30 Seconds to Mars
Skupina 30 Seconds to Mars bude pro mě už navždy patřit mezi ty nejoblíbenější. Proto jsem si kdysi řekla, že když tu budou vystupovat, stoprocentně se jejich koncertu zúčastním. Když tedy oznámili, že 23. června 2011 opět přijedou do Prahy, o mé účasti na této akci nemohlo být pochyb ;-) Jejich vystoupení se konalo v rámci Prague City Festivalu. Byla bych raději, kdyby se jednalo o samostatný koncert, ale musela jsem být vděčná aspoň za něco. Tak jsem ve čtvrtek sbalila lístek do sektoru stání u pódia a ze ŠPK vyrazila těsně po 11. do Prahy, kam jsem dorazila před druhou hodinou. Při vstupu do areálu festivalu jsem opět musela projít prohlídkou security. Naštěstí jsem si vytypovala docela mladého klučinu, který mi vyhodil pouze pití (dokonce i prázdnou PET láhev!), ale jinak zas tak důkladný nebyl :D Postupně jsem si prošla všechny stánky od merche, který vážně nestál za nic, až po různé ruční výrobky. Organizátoři ale slibovali, že zde bude i možnost pitné vody. Ať jsem prolezla jsem prolezla skoro celý areál, nikde jsem ji nenašla. Dokonce i u WC nebyla možnost opláchnout si ruce. Ještě že jsem měla koupenou balenou vodu z jednoho místního stánku. Sice tohle byl 1. ročník festivalu, ale základní věci by zde fungovat měly! Organizace nebyla stoprocentní, o security ani nemluvím. Nač se ale zatěžovat negativními zážitky. Byla jsem zde hlavně kvůli hudbě. Když jsem dorazila k pódiu, kde už přední místa okupoval bohužel zejména polský Echelon, potkala jsem tam několik svých přátel (např. Mautinu, Faith, Terku, Martinu a Evu), takže jsem byla ráda, že zase vidím známé tváře ;-) První kapelu, kterou jsem viděla live, byla The Gaslight Anthem. Nehráli špatně, ale zas tolik mě nezaujali. Po kratším popovídání s kamarády jsem se vydala za dalšími lidmi z Czechelonu, kteří si našli místečko pod jedním stromem. Zde byl k nahlédnutí i BOOK, který se potom později předal klukům z 30STM. Poté jsem se zase vrátila k pódiu za holkama. Vlastně jsem tam celé odpoledne pendlovala mezi lidma u stage a u stromu, nebo jen tak procházela okolí. Díky tomu jsem se tak trochu přiblížila k zákulisí. Řekla jsem si, že se zkusím porozhlédnout, jak to tam vypadá a jestli by náhodou nebyla nějaká možnost aspoň zahlédnou kluky. Díky tomu jsem měla možnost vidět několik natáčecích štábů a novinářů (ano, i ty, co napsali "skvělé" recenze na festival). Vyslechla jsem si nějaké informace o účinkujících kapelách, pak kolem mě vpoho procházeli ;-) Klidně jsem je mohla odchytit na nějakou fotku, ale proč? Zas tak nutně jsem společnou nepotřebovala :D Nejčastěji jsem tam viděla Skindred, TGA nebo Support Lesbiens. Dokonce tam někdo roznesl informaci, že už jsou 30STM na místě, ale nebyla to pravda. Emmu jsem ale zahlédla :D Jeden týpek ze security mě i na minutku pustil do backstage (super pocit), ale u druhé kontroly už to bohužel neprošlo :-/ No nic, aspoň jsem to zkusila- a byla to zábava. Později mi od pořadatelky bylo řečeno, že manager skupiny zrušil všechna setkání (i s výherci) a budou poskytovat rozhovory jen televizím a na fest dorazí až později. V tu chvíli jsem byla ráda aspoň za nějakou informaci, protože domluvit se s nimi na něčem nebylo tak snadné. Na jednu stranu mi bylo líto, že nebude možnost je nějak potkat, ale na stranu druhou aspoň vím (i když jsem to tušila i předtím), kdo za tím stojí. Během téhle doby vystupovali Flogging Molly, kteří mi už přišli lepší. Následovali Gogol Bordello. Do svého setlistu zařadili i píseň od Michala Tučného, song věnovali i Olympic, Plastic People Of The Universe nebo Krtečkovi :D Jejich vystoupení bylo už dost divoké a tomu odpovídala i nálada v kotli. Pogo bylo všude, kam se člověk podíval. Jakmile skončili, setkala jsem se i s kámoškou Ingrid a společně jsme zamířily do kotle- co nejblíže k pódiu. Jelikož bylo ale dost vysoké, usoudily jsme, že bude nejlepší tak 6.-7. řada. Tím pádem jsme měly mnohem lepší výhled než ti, co stáli hned v prvních řadách. To jsem si vyzkoušela odpoledne a bylo vidět velký kulový :-/ Takže takhle jsme byly spokojené. Jenže jak se na pódiu objevili The Hives, začalo teprve to peklo. Jak začali hrát, dav nejspíš zešílel, protože na řadu přišla děsná tlačenice, nějací týpci už dost v náladě začali pogovat a kruh se neustále zvětšoval, až dorazil i k nám. I když jsme se tedy s Ingrid snažily tlačit spíš na levou stranu, stejně nás to semlelo taky. Jakmile jsem se jen trochu přiblížila k jedné Polce, která se na mě lepila celou dobu, hned mě tam začala kopat, škrábat a štípat! Polský Echelon byl proistě rozlezlý po celé ploše u pódia a nedalo se mu nějak vyhnout. Do toho se připojil i ruský, ukrajinský a francouzský Echelon. Ti už byli víc vpoho, ale Poláci by v tomhle případě měli mít vstup na takový vstup zakázán. Security prostě svou úlohu nezvládala, takže jsme si v kotli museli poradit sami. Naštěstí jsem vše ustála a díky neustálému poskakování s davem (jinak to ani nešlo) jsem se od té drzé Polky a pár dalších zaclánějících dostala pryč. The Hives měli docela energickou show, songy mně sice přišli dost podobné, ale u Tick Tick Boom jsem si pěkně zaskákala s davem, protože už jsem si kolem sebe udělala konečně trochu prostor. Po jejich vystoupení se začali lidi tlačit víc dopředu, že z nás s Ingrid byly pomalu sardinky :D Původní program se trochu pozměnil, tak 30STM měli začít před desátou. Nakonec se Escape rozeznělo pár minut po 10. hodině. Poté už na pódiu vtrhl i Jared (zatím ještě ve slunečních brýlích) a na řadě byla ABL. Jared udělal zase pár otoček, jak je u této písně zvykem. U Attack bylo za clý večer nejvíce poznat, že stále hlasivky dostávají zabrat. Ale kdo o nemoci věděl už před vystoupením, byl na tyto případy připraven. Byla jsem rozhodnutá stůj co stůj kluky podpořit svým zpěvem. Přece svou oblíbenou kapelu nenechám na holičkách. Naštěstí i ostatní se zapojili do zpěvu, i když to občas od zahraničních fans znělo dost děsně :D Však sami to můžete posoudit z mých natočených videií :-) Následoval Search And Destroy nebo This Is War. Musím pochválit světelné efekty (hlavně TRIAD) a 2 velké obrazovky, kde se promítaly klipy kapely. Akorát nevím, co bylo příčinou toho, proč po TIW nezahráli 100 Suns. Jared si šel pro akustickou kytaru, že bude pokračovat dál, ale někdo dal v zákulisí znamení, že je změna. Takže se pokračovalo s Vox Populi a L490, kde měl Shannon konečně možnost se "ukázat" i fans, kteří zatím na něj neměli možnost dohlédnout díky vysokému pódiu. Bylo moc pěkné, jak si najednou všichni utišili a poslouchali ;-) Pak už byl čas na akustickou část koncertu. Klidně bych brala v tomto provedení více songů, protože acoustic version je v případě jejich písní vážně skvělá ;-) Sice během koncertu Jared mluvil trochu více než obvykle, aspoň mohl předvést, jak dobře dokáže komunikovat s fans. Dokonce lidi z 2. zóny vyzval k tomu, aby se připojili k ostatním u pódia. Když už chtěl začít hrát Hurricane, nějaké cizinky ho tam vyrušovaly- nejdříve pokřikováním, poté zpívání úplně jiné písně. Také na pódiu přistála podprsenka s podpisy českých fans se vzkazem a také spodky od Poláků. To neumí vymyslet něco nového a musí kopírovat náš crazy dar z Barcelony? Když Jared v písni došel ke slovům Do you really want me?, začal tak strašný jekot, že se to málem nedalo vydržet :D Doufala jsem v to, že zahraje i Alibi- mou nejoblíbenější píseň z desky TIW. A to se splnilo. Minulý rok v Praze byla její premiéra v živém podání, ale představil jen část. Tentokrát bylo konečně více prostoru, aby se Jared mohl předvést, jak je tento song vážně skvělý. A musím se přiznat, že tohle bylo porvé, kdy jsem na koncertě vážně měla v očích slzy a dokonce mi začaly stékat po tvářích. Tohle přesně jsem chtěla na koncertě zažít a vyšlo to na 100% ;-))) Jak už jsem řekla, tento song vážně miluji a je dost těžké ho zazpívat, ale Jared to i tak zvládl na 1! Za to mu tleskám. Před The Kill pozval Jared na pódium jednoho kluka, který ale naprosto nebyl schopný komunikace. Jasně, na pódiu je vše hůř slyšet, ale tohle ho neomlouvá. Než se konečně dopídil, že Jared po něm chce přeložit slova Happy world, chvíli to trvalo. Jared to po něm nejdříve zopakoval jako "špatný švec", což mě pobavilo :D Během koncertu se naučil i naše "děkuji" a "ahoj". Jared chtěl už hrát, ale ten klučina mu česky (!) řekl, že tam má i ségru, která být jeho velý fanoušek :D Když sestra dorazila na pódium, bylo vidět, že je ráda a trochu nervózní, ale že by se vůči k Jaredovi nějak víc projevovala, to ne. Zkoušel s ní i trochu flirtovat, ale ona se nějhak nezapojovala. U začátku písně si ji na chvíli přitáhl k sobě. Jinak tam stála jako tvrdý Y a moc se do dění nezapojovala. Líbilo se mi, že Jared je chtěl nechat chvíli zpívat sám, tak šel na moment dozadu, a pak mezi ně vlezl a zpíval s nimi. Tedy- zpíval spíš jen Jared. Ty dvojčata nebylo nějak slyšet. Ještě si udělali společnou fotku s diváky a už pokračoval dál. A konečně další song, na který jsem se ten večer vážně těšila (FY nezahráli kvůli náročnosti skladby), byl Closer To The Edge ;-))) Na minulém koncertě jsem bohužel už nebyla v davu kvůli té mé loňské výhře s E2, kdy jsme se měli všichni sejít během The Kill u zákulisí. Takže jsem tenkrát CTTE zažila v blízkosti Ewy Farne, Kaye ze Sunshine nebo Blanky z Óčka. Tentokrát jsem mohla být v kotli a společně s ostatními si pořádně vychutnat tu skvělou atmosféru songu. Nejvíce jsem si užila No, No, No, I Will Never Forget!!! Prostě úžasná záležitost. Vždycky mě to tak dokáže nakopnout a nabít energií, že se to nedá popsat. Kdo to nezažil, tak nepochopí. Celé to dokresloval i papírkový déšť. Blížil se konec koncertu a tím možnost být na pódiu s kapelou. Samozřejmě se tam nacpal hlavně zahraniční Echelon. Snažila jsem se, co nejvíce to šlo, se na pódium dostat, ale už to vážně nešlo. I security v tom sehrála svou roli. Zase jsem se ale dostala blízko stage. Celý song jsem ale zůstala v záklonu, jak jsme tam byli všichni namačkaní. Při tom všem jsem ještě stačila natáčet :D Během koncertu nám Jared řekl, že je rád, že zase můžou hrát u nás a těší se, až tu budou znovu vystupovat. Bylo mi už ale dávno jasné, že tentokrát ta pauza bude trochu delší a budu to muset (ale nejen já) bez kluků v ČR delší chvíli vydržet. I proto jsem ráda, že nakonec akci u nás nezrušili a ukázali, že si svých fanoušků váží. Přesto si myslím, že si už zaslouží dovolenou, aby načerpali síly a vrátili se zpět s tím pořádným elánem, třeba i nějakou tou novinkou. Cením si toho, že se na nás nevybodli a přes různé problémy dostáli svému slovu a předvedli, co nejvíce mohou. Na kritiky kašlu, ať si myslí své. Kdo zná tvorbu a živá vystoupení kapely, ví, že kluci prostě dělat hudbu umí ;-))) A za tím si stojím! Po koncertě jsem už Ingrid nenašla :-/ Jen jsem se znovu setkala s Martinou a Evou a sdělily si rychle zážitky. Pak jsem ještě na chvíli zaskočila k Czechelonu. Tam jsem zaslechal info, že už Jared odjel na hotel. Některé holky se ještě na chvíli setkaly s Shannonem a Tomem. Pak už jsem spěchala na metro, které jelo až pár minut po půlnocí. Kdyby můj vlak neměl zpoždění, musela bych docela dlouho trčet na nádru. Naštěstí vše vyšlo a domů dorazila o půl 6. Všem, co jsem ten den potkala, děkuji za skvělé zážitky. Už se těším na naše další setkání a spoečně navštívené akce. A děkuji ještě jednou klukům z kapely 30 Seconds to Mars za pěknou show. Jsem moc ráda, že dorazili a s ČR si zapařili. Tak zase někdy příště u nás ;-)))

Vaše Ragosta33

Setlist:
01) Escape
02) A Beautiful Lie
03) Attack
04) Search And Destroy
05) This Is War
06) Vox Populi
07) L490
08) Hurricane
09) Alibi
10) The Kill
11) Closer To The Edge
12) Kings And Queens

Foto:




No Name v Šumperku (17.6.2011)

22. června 2011 v 13:38 | Ragosta33 |  No Name
Dne 17. června se v Šumperku konal festival, kde vystoupili např. Mother's Angels, Imodium, Anna K. nebo No Name. Tady máte několik jejich songů. Přeji příjemnou zábavu ;-)))

Imodium- Břehy

No Name:


Pár dní do PCF

12. června 2011 v 12:06 | Ragosta33 |  Jared Leto + 30 Seconds to Mars
Už zbývá jen pár dní do Prague City Festivalu. Moc se těším, až zase uvidím moji nejoblíbenější skupiny 30STM. Právě dnes jsou to přesně 4 roky, co jsem měla poprvé možnost být na jejich koncertě. 12. červen 2007 je stále tím nejlepším dnem, který jsem zatím mohla zažít. Takže si určitě dokážete představit, jak byl show povedená. Nejvíc vzpomínám na meet and greet ;-))) I will never forget!!!

Johnny má narozeniny

9. června 2011 v 17:07 | Ragosta33 |  Johnny Depp
Happy bday Johnny ;-)