Prožij každý svůj den naplno, jako by byl tvůj poslední!!!

Březen 2014

7 let!!!

31. března 2014 v 17:33 | Ragosta33 |  Jared Leto + 30 Seconds to Mars
31.3.2007 -> 31.3.2014 Nevinný Těch 7 let, co jsem fanynkou Thirty Seconds to Mars, uteklo jako voda. Překvapený
A právě píseň The Kill jsem od nich slyšela jako první Usmívající se Zaposlouchejte se společně se mnou do úžasné akustické verze této písně Mrkající




Můj rozhovor s Daughtry

26. března 2014 v 21:00 | Ragosta33 |  Moje rozhovory se známými osobnostmi
Všichni fanoušci americké kapely Daughtry se konečně dočkali, když se 16. března konal v Roxy její koncert. Při této příležitosti mi frontman Chris Daughtry zodpověděl pár otázek.

Chris během coveru In The Air Tonight :)


Dnes budete u nás poprvé vystupovat. Co jste doteď slyšel o naší republice?
Když jsem byl jednou v Moskvě, zaslechl jsem pár informací o Praze, co bych neměl vynechat. Včera hodně pršelo, takže jsem toho moc nestihl navštívit. Ale pár Vašich památek jsem viděl a moc se mi líbily.

Minulý rok Vám vyšlo čtvrté album Baptized. Jak byste nám ho popsal?
Upřímně, je to menší odchýlení od našich předešlých alb. Nechtěl jsem se opakovat. Takže tato deska je více popová.

Které songy z nového alba jsou Vašimi nejoblíbenějšími?
Samozřejmě mám rád všechny, nejvíce však asi Baptized a Wild Heart. Ale přijde mi, že se to u mě mění týden od týdne. (smích) Nebo například Broken Arrows. Tato píseň vznikla ve 3 hodiny ráno v mém hotelovém pokoji, když
jsem byl na turné v Americe. Probral jsem se a za chvíli byl text na světě.

Prvním singlem byla píseň Waiting For Superman. Co bylo Vaší inspirací při psaní tohoto hitu?
Byla jí moje dcera a samozřejmě i moje manželka. Celkově pro mě byly tou hlavní inspirací při tvorbě této desky. A tato píseň není o nějakém superhrdinovi, ale o čekání na tu danou osobu, která by ve Vašem životě měla být.

A kdy se dočkáme videoklipu k písni Long Live Rock & Roll?
Zatím neplánujeme klip k této písni. Teď máme zatím na Youtube nové video s textem písničky, videoklip bude časem následovat. Aktuálně je ale v Americe nasazen jako singl další song Battleships, takže prvně by mělo video vzniknout k této písni.

Jak vzpomínáte na dobu před soutěží American Idol a co se u Vás poté změnilo?
Úplně všechno, byl to absolutní obrat. Prvním plusem bylo, že jsem konečně mohl zaplatit účty, na které mi kolikrát nezbývalo dost peněz. To mi hodně pomohlo. (smích) Byl to velký skok z každodenní práce k podepsání
smlouvy u nahrávací společnosti.

Nedávno jste byl i rádcem v jedné z řad této soutěže. Máte nějakou radu pro lidi, kteří uvažují, že by se také přihlásili do talentové soutěže?
Ano, máte pravdu. Myslím si, že tato soutěž není úplně pro všechny. Prvně je třeba si uvědomit, kým vlastně jste a jakým směrem byste se chtěl ubírat. V dnešní době je potřeba nějak překvapit. Navíc spousta lidí, co šla do soutěže, třeba nikdy nezkoušela zpívat před větším davem. Nejdůležitější je mít už ale nějaké zkušenosti s vystupováním, než půjdete do televize. Já jsem například hrál asi 10 let různě i po barech a to pro mě byla ta největší škola.

Máte nějaké přání, s kým byste rád v budoucnu pracoval při přípravě další desky?
Myslím, že jsem spokojený s tím, s kým jsem už spolupracoval. Ale kdybych měl někoho vybrat, samozřejmě by to byl Bono z U2. Určitě by to bylo dost zajímavé.

Stále jste ambasadorem u DC Comic's We Can Be Heroes. Můžete nám něco povědět o této spolupráci?
Oslovili mě s tím, jestli bych se chtěl zapojit. Tento nápad se mi zalíbil. Když jsme nahrávali album Break The Spell, napadlo mě speciálně pro tuto charitu udělat akustickou verzi songu Rescue Me.

Co Vás naposledy udělalo opravdu šťastným?
Když jsem včera strávil úžasný den se svými dětmi, manželkou a matkou. To bylo opravdu úžasné. Dělají mi velkou radost. (smích)

Máte ještě nějaké novinky pro své fanoušky?
Tak určitě nejžhavější zprávou je, že tu dnes konečně vystupujeme. Moc jsme se na to těšili. Nemůžu se dočkat večera. A doufám, že se sem zase brzy vrátíme.

Vaše píseň Home má opravdu velký úspěch. Když se řekne slovo domov, co Vás teď napadne jako první?

Představím si, jak doma sedím na svém gauči, v ruce mám kytaru a třeba i s kamarádem hrajeme naše oblíbené songy. Domov mám samozřejmě jen jeden, ale jak cestuji různě po světě, je jich doopravdy spoustu. (smích)

A co byste na závěr rád vzkázal českým fanouškům?
Mockrát Vám děkujeme za Vaši podporu a doufáme, že se zase brzo uvidíme.


Daughtry v Praze 16.3.2014

21. března 2014 v 21:00 | Ragosta33 |  Daughtry
Vzpomínám si, jak jsem čirou náhodou na internetu našla, že v American Idol soutěžil nějaký Chris Daughtry a právě vydal s kapelou Daughtry CD. V té době jsem ještě pěvecké soutěže občas sledovala, takže mě zajímalo, jak budou znít dané písně. Hned na první poslech mi bylo jasné, že je to kapela přesně pro mě :) To se psal rok 2006. Už jsem ani nedoufala, že by někdy kluci dojeli do ČR, ale opak byl pravdou. Když jsem dne 11.1. (v den narozenin mého bratra) zapnula Seznam, mezi hlavními zprávami bylo, že Daughtry přijedou do Prahy! V první chvíli jsem tomu nemohla uvěřit. Byla jsem štěstím bez sebe :) Navíc koncert se měl konat už za 2 měsíce, přesně tedy 16.3.2014. Hned, jak šly lístky do prodeje, jsem musela mít i ten svůj :) Bohužel předprodej byl pouze přes jeden portál, který měl technické potíže, takže jsem se lístku dočkala až o pár dní později. O to víc jsem se nemohla dočkat, až ten lupen budu mít v ruce :) Už jsem se moc těšila na koncert! Měl to být takový můj splněný sen. A to jsem ještě nevěděla, co mě čeká :) Vy, co už mě (trochu) znáte, víte, že občas se mi podaří dostat se k interpretům trochu blíž :) I tentokrát mi hned po oznámení koncertu vyvstanula v hlavě myšlenka, že se chci s kapelou setkat (ale bez zakoupení VIP). A tak jsem provedla patřičné kroky, abych se dopídila cíle. Když mi konečně ve středu napsali (akce se konala hned v neděli), že budu mít VIP vstup, byla jsem opravdu nadšená! :) V tu chvíli jsem začala přemýšlet, kdo by měl zájem o můj lístek. Bohužel pár kámošek muselo svou účast na poslední chvíli odmítnout :( Víte, o kom mluvím. Moc jste mi tam chyběly! Až jsem se domluvila s kámoškou Petrou :) Ještě zbýval poslední krok, abych dosáhla poslední mety. Když jsem ve čtvrtek večer přišla z práce a zkontrolovala mail, hned poté jsem nebyla schopna slova... V mailu totiž stálo, že se mám už v 1 odpoledne dostavit do jednoho nejmenovaného hotelu! Určitě mám někde nahoře svého anděla strážného, který u mě v tu pravou chvíli stál :) Stále jsem nemohla uvěřit, že zrovna já budu mít tu možnost se setkat s kapelou a udělat s ní rozhovor! Ne že bych o tom předem nemluvila, že si to opravdu upřímně přeji :) A ono se to mělo skutečně stát. Začala jsem se radostí smát a skákat minimálně 2 metry vysoko, jak jsem byla v tu chvíli šťastná :) Nádherný to pocit! :) Nějak mi pořád nedocházelo, co se bude dít, nedokázala jsem si představit, že je opravdu potkám tváří v tvář. V posledních dnech se mi moc nedařilo, takže jsem si hodlala celý den náležitě užít! Už jsem nemohla radostí a nervozitou dospat. Probudila jsem se do velmi deštivého rána. Cestou na nádraží jsem dost zmokla, ale náladu jsem si zkazit nenechala. Do Prahy jsem dorazila chvíli před 12. hodinou. Na moment jsem se porozhlédla po městě, o půl jedné jsem to už měla namířeno do hotelu. A pak se stalo něco, co bych opravdu nečekala. Sotva jsem vešla dovnitř, jako prvního jsem spatřila právě Chrise, jak se s někým baví kousek od recepce. Nejraději bych se za ním hned rozeběhla a pozdravila ho! :) Místo toho jsem si to zamířila k recepční, abych domluvila podrobnosti. V tu chvíli prošel Chris těsně kolem mě a razil si to ven (s kávou ruce) s nějakým pánem. Později jsem zjistila, když jsme se snažily s recepční dovolat na pokoj, že to byl jejich manažer. Protože jsem na něj měla mobil, tak jsem mu brnkla :) Za chvíli mi zavolal nazpět a už po telefonu zněl jako sympaťák :) Řekl, že asi za 10 minut budou zpátky na hotelu, ať tam na ně počkám. Sedím si tak v lobby, poslouchám Singing In The Rain, Somewhere Over The Rainbow a podobné písně ve stylu 20. - 30. let, když v tom zpoza rohu přišli ti, na které jsem čekala. Když jsem jim poprvé stála tváří v tvář, byla jsem opravdu nervózní a šťastná zároveň :) Prvně jsem se přivítala s manažerem, hned za ním byl na řadě Chris :) Při představení Chris úplně skvěle vyslovil moje jméno :) Poté manažer řekl, jestli s nimi nechci jít raději nahoru. Ano, mohlo to vyznít dvojsmyslně :D Nakráčeli si to k výtahu, ale ani jeden zrovna nejel. Za moment se otevřel ten třetí a kluci si k němu stoupli. Říkala jsem si, proč nejdou dovnitř. V tom mi Chris řekl, že mám jako žena přednost a mám jít jako první dovnitř. Ještě mi pokynul rukou, jako že je výtah jen můj :) Za to jsem jim poděkovala. Jsou to opravdoví gentlemani! :) Ve výtahu mi začalo docházet, že jsem zrovna s Chrisem v jedné "místnosti" a byla jsem o to víc nervózní :D To samé pobídnutí se opakovalo při výstupu z výtahu :) Přijeli jsme na patro, které slouží asi pro nějaké schůzky. Šli jsme k jedné pidi zasedací místnosti. Manažer vlezl první dovnitř. Na to Chris směrem ke mně zavtipkoval, jestli může nechat zhasnuto, že by to bylo lepší po tmě :D Pak jsme se začali oba smát :) Zase mi dal přednost při vstupu. V místnosti bylo 5 židlí, já si sedala na jednu stranu, Chris naproti a manažer do čela stolu. Pak se mě Chris zeptal, jak se mám. Následně jsem se ho také dotázala a dodala, že jsem opravdu moc ráda, že tu s nimi mohu dnes být, protože jsem taky zároveň fanynka Daughtry :) V tu chvíli mě Chris mile překvapil, když manažerovi doslova řekl: "Tak počkej, můžeš se, prosím, se mnou prohodit, abych mohl sedět co nejblíž u ní? " :) A jak řekl, tak se i stalo! Rázem jsem seděla jak nejblíže to šlo :) Když jsem si to předtím představovala, už tak jsem z toho byla nervózní. Ale realita předčila fantazii a já si plnými doušky vychutnávala nastalou situaci :) Prvně jsem tedy Chrise přivítala v ČR a chtěla jsem mu říct, že dnes jsou tu poprvé, tak co o nás slyšeli. Ale on mě předběhl, jako by věděl, kterou otázku mu chci položit :) Samotný rozhovor trval jen asi 9 minut, ale já bych tam klidně byla i delší dobu :D Opravdu rychle to uteklo. Během povídání s Chrisem ze mě ta nervozita rázem spadla. Je to opravdu moc milý sympaťák a pohodář, který má opravdu skvělý smích :) Koukala jsem na něj a snažila si uvědomit, co se právě děje. Nepopsatelný pocit! Když došlo na otázku o oblíbené písni z nového CD, neodpustila jsem si poznámku, které jsou ty mé :) Ano, stoprocentně zazněla i píseň Broken Arrows. A rovnou jsem se zeptala, jestli by ji mohli zahrát dnes večer. Na to mi odpověděl, že ji běžně v setlistu nemají, ale uvidí, co se dá dělat. Od té doby až po rozloučení se mě několikrát zeptal, jestli večer opravdu přijdu na koncert :) Jakmile byla zodpovězena poslední otázka, Chris se mě hned zeptal, jestli s ním chci fotku. Zase mi četl myšlenky! Jak bych mohla odmítnout se vyfotit s tak milým člověkem? Samozřejmě jsem souhlasila! :) Ještě předtím si Chris vyfotil na mobil ten kelímek, ve kterém měl kávu. Nevím, jakou to mělo souvislost :D A následně jsme už stáli u sebe a usmívali se do fotoaparátu :) Poté se mě ještě Chris při loučení zeptal, jestli opravdu přijdu. Když jsem odpověděla, že ano, odvětil, že se na mě bude moc těšit ;) Manažer se mě ptal, jestli mám už domluvený vstup a vše bude probíhat v pohodě. Poděkoval mi za spolupráci a těší se, až se zase někdy setkáme, že to bylo super. Pak už jsem vyšla ze zasedačky, zalezla do výtahu a právě si uvědomila, co se před chvílí odehrálo. Byla jsem štěstím bez sebe! Doufám, že se v tu chvíli nikdo nedíval na kameru ve výtahu :D Když jsem pak volala domů, jak vše probíhalo, dostalo se mi odpovědi, že tak moc šťastnou mě už dost dlouho neslyšeli :) Byla jsem v úplné euforii :) Právě se mi splnil jeden velký sen, o kterém jsem jen tiše doufala, že někdy vyjde. Cítila jsem se naprosto úžasně! Jsem opravdu moc vděčná za tuto příležitost ;) Zbytek odpoledne jsem strávila různě po městě a o půl šesté už jsem byla u Roxy. Zatím tam nebylo moc lidí. A jak jsem později zjistila, díky špatné propagaci o jejich koncertě moc lidí nevědělo. Kolemjdoucí se ptali, co se tam bude dít. Když zjistili, čí koncert se tento večer koná, hned se sháněli po lístcích! V 6 hodin měli přednostní vstup ti, co si zakoupili VIP vstupenky. Chvíli poté dorazila k Roxy i Petra :) Pak už mi to čekání na koncert rychle uteklo. Jak se blížila sedmá hodina, tak jsem se pomalu (ale jistě) přibližovala ke vstupním dveřím, abych byla hned mezi prvními při vstupu :D Po otevření jsem si hned šla pro VIP pásku, následovala kontrola kabelky a už se běželo po schodech dolů směrem ke stage. Čekala jsem, že ti s VIP vstupenky už budou čekat u pódia, ale potkaly jsme je s Petrou po cestě. Takže jsem přidala na kroku, a když to viděli, tak taky zrychlili. Ale zvládla jsem to! Byla jsem (už zase) na tom nejlepším místě v Roxy - v 1. řadě přímo uprostřed. Tentokrát jsem to ale prožívala dost intenzivně, měla jsem pocit, jakoby mi ten den vše skvěle vycházelo! Do řeči jsem se dala s jedním klučinou (Dan), který si právě koupil tu VIP verzi. Ano, přiznávám, že koncert kapely Kofe-In (na dveřích při vstupu bylo napsáno Kafein) jsme se my 3 spíš spolu bavili, než poslouchali hudbu :D Docela mě ale mrzelo, že klub nebyl zcela plný, jak by si Daughtry zasloužili. Obávala jsem se, aby ještě někdy přijeli. Když tedy v 9 hodin konečně přišli na stage, nejdříve byl Chris smutný. Ale během chvilky jsme ho přesvědčili, že i v tomto počtu to bude nezapomenutelná show! Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale mohla jsem se během koncertu úplně přetrhnout, jak jsem třeba rukou mávala do rytmu, skákala, natahovala se co nejdál a zpívala z plných plic :D Jakoby se mi vlila do žil nová energie a já ji neváhala využít :D Co píseň, to hit. Koncert jsem prožívala opravdu intenzivně :) A to jsem ještě netušila, co bude následovat! Najednou začala hrát pro mě velmi známá melodie. Ano, Chris místo své oblíbené Wild Heart zařadil mimořádně na setlist (neměl ji tam vůbec napsanou) píseň Broken Arrows ♥ Já tam tak stála naproti němu a nevěřila vlastním očím a uším :) Opravdu mě to dojalo, že to pro mě udělal :) V tu chvíli se mi chtělo brečet štěstím, ale tak tak jsem to vydržela. Pro mě to byla jedna z nejhezčích chvílí, co jsem zatím zažila. Když dozpíval, všem poděkoval, že se zapojili do zpěvu, pak se na mě podíval, usmál se a mrkl na znamení, že mi rád tímto splnil mé přání :) Na to jsem mu gestem (rukou na srdce) také poděkovala :) A Dan byl šťastný i za mě, že se to opravdu povedlo. Později jeden novinář napsal, že právě tato píseň byla vrcholem koncertu. A já s tím naprosto souhlasím :) Navíc ji prý poprvé zahráli v novém složení. Při písni Traitor to v klubu také pěkně ožilo, u Over You nebo No Surprise se to také dalo čekat :) A pak najednou při It's Not Over seskočil Chris z pódia a šel za fans do předních řad. Poctivě i každému zvlášť podával ruce, aby se opravdu dostalo na všechny :) Daughtry mě fakt nepřestávali překvapovat! A už tu byla moje další oblíbená (nenapadá mě žádná píseň, co bych od nich neměla ráda) hitovka Waiting For Superman :) Naživo zní úplně úžasně! Závěrečná trojice September, Home a živě skvěle provedená Long Live Rock & Roll utekla jako voda a už tu byl konec koncertu. Ano, nezahráli What About Now - moji nejoblíbenější píseň od nich, ale to jim odpustím. Prostě ten večer byla výměna - něco za něco :D Po koncertě, který skončil asi o půl jedenácté, jsme ještě sesbírali trsátka, co tam zbyla. Mně jedno hodil přímo Chris, ale odrazilo se mi od tváře kousek ode mě, ale nedosáhla jsem na něj. Ale měli jste vidět, jak ho holčina pohotově hned u ze mě lovila :D A protože Dan měl trsátka hned 2, jedno mi dal -> ještě jednou děkuji ;) Pak už jsem vyšla s Petrou ven z klubu, po rozloučení jsem ještě čekala, jestli potkám další členy kapely. A povedlo se! Kromě Chrise vyšli ven úplně všichni, takže jsem si s nimi mohla popovídat o koncertě a celkově o ČR. Vypadali hodně nadšeně a sami mi říkali, že se nemůžou dočkat, až se vrátí. Už aby to bylo!!! Chtěla jsem ještě osobně Chrisovi za vše poděkovat, ale bohužel vyšel ven až o něco později, když já už seděla ve vlaku na cestě domů. Překvapivě jsem se znovu setkala s Danem, o to rychleji mi utíkala cesta do Olmíku :) Domů jsem dorazila tradičně před šestou hodinou, sice unavená, ale plná úžasných vzpomínek :) Když bych to měla shrnout, tento den je pro mě jedním z těch nej, co jsem zatím zažila! :) Věci, o kterých jsem si myslela, že se nikdy nestanou, se v ten den změnily v realitu. Jsem opravdu moc vděčná za vše, co se odehrálo. Stále mi to přijde neskutečné, že se mi všechno takhle splnilo :) Navíc ještě s pár bonusy ;) Mockrát za vše děkuji a doufám, že se zase brzo uvidíme ;)

Setlist:
1) Baptized
2) Feels Like Tonight
3) Crawling Back To You
4) Battleships
5) Broken Arrows
6) Life after You
7) In The Air Tonight (Phil Collin's cover)
8) Traitor
9) Over You
10) No Surprise
11) It's Not Over
12) Waiting For Superman
13) September
14) Home
15) Long Live Rock & Roll






























Daughtry - videa z koncertu 16.3.2014

21. března 2014 v 17:33 | Ragosta33 |  Daughtry
Baptized




















Feels Like Tonight




















Crawling Back To You




















Battleships




















Broken Arrows




















Life After You




















Traitor




















Over You + No Surprise




















It's Not Over




















Waiting For Superman




















September




















Home




















Long Live Rock & Roll