Prožij každý svůj den naplno, jako by byl tvůj poslední!!!

Srpen 2015

HIM v Praze (3.8.2015)

17. srpna 2015 v 20:25 | Ragosta33 |  HIM
Kapelu HIM poslouchám od svých devíti let. To znamená, že jsem jejich fanynkou už celých šestnáct let - jak ten čas letí! :D Minulý rok vystupovali na Benátské, ale na festival jsem shodou okolností nakonec nedojela. O to víc jsem si chtěla užít letošní koncert. Jak už je u mě známo, zkoušela jsem domluvit rozhovor s kapelou, podílela jsem se i na propagaci. To se ukázalo jako správný počin, ale nebudu předbíhat. V den akce jsem se ve vlaku sešla se svým kamarádem, společně jsme pak podnikli menší trip po Praze. Venku zrovna dost pařilo, tak se mi nechtělo jen stát celé hodiny u klubu. Stejně tam zatím čekalo jen pár jedinců, takže vidina první řady byla reálná. Když jsem se po čase připojila k čekajícím u Roxy, stále jsem se držela prakticky hned u vstupu. Mezitím jsem se setkala s kamarádkami a s dalšími holkami v davu jsme si padly do oka. :) Přišla informace, že se bude otevírat asi už v šest hodin (původně byla v plánu sedmá večerní). Pár minut před otevřením mi přišla sms, že za spolupráci s propagací mám nakonec VIP vstup. V tu chvíli jsem teda vyběhla z davu a pospíchala kolem celé řady, zda někdo bude chtít můj zakoupený lístek. Nejprve to bylo neúspěšné, tak jsem se vrátila. Pak jsem se rozhodla, že to zkusím znovu. Až úplně na konci fronty byl pár cizinců, který ještě neměl lupen. Následně jsem zase pospíchala dopředu. Přede mnou bylo jen pár lidí, tak jsem si říkala, že tu první řadu dám. Po otevření jsem dostala lístek a pospíchala dolů. To už tam ale první řada i ty další byly pomalu zabrané. Netuším, kde se tam tolik lidí mávnutím kouzelného proutku najednou vzalo. :D V klubu bylo za chvíli nedýchatelno. A to přišla zpráva od security, že koncert začne až devět, tak prý klidně můžeme jít ještě zatím ven. Tak tomu bylo o předchozí den v Bratislavě, protože nebyla předkapela. I v Praze nakonec žádná nebyla dojednána. Teplota uvnitř pomalu stoupala, security nosili spíš vodu sobě než nám. O to víc jsme byli nadšení, když kluci těsně po osmé konečně přišli na pódium. Byli celí rozesmátí a ve skvělé náladě. Protože jsme asi vypadali dost dehydrovaně, Ville šel do zákulisí pro basy minerálek, které tam pro ně byly nachystané, a začal nám je rozdávat. To bylo opravdu milé gesto. :) Kluci si pro nás připravili opravdu dlouhý setlist, který čítal na 23 písní. Dočkali jsme se tak jak známých hitovek, tak i těch songů, které nehrají denně, což bylo určitě příjemné zpestření. :) Celý den v Praze byl takový pohodový, jinak tomu nebylo ani večer během koncertu. V podstatě jsem se celou dobu usmívala, párkrát si i zaskákala při rychlejších písních, cítila jsem se naprosto skvěle a šťastně. :) Zřejmě to i Ville zpozoroval, protože se mým směrem díval a usmíval poměrně často. :) Dost jsem se těšila na The Funeral Of Hearts, Wicked Game, Wings Of Butterfly, Kiss Of Dawn, Bleed Well, Join Me In Death, Tears On Tape nebo Into The Night. Celý set uzavřeli dojemnou písní When Love And Death Embrace. V tu chvíli mi ani nepřišlo, jak rychle to celé uteklo. Samozřejmě jsme se dočkali i přídavku v podobě coveru Rebel Yell, který v originále nazpíval Billy Idol. A pak už nastal opravdový konec. Ještě jsme pak čekali před klubem, zda náhodou někde kluky nepotkáme, ale neměli jsme štěstí. Tak třeba příště. Koncert to byl opravdu úžasný, pro mě zatím díky celkové atmosféře ten nej, co se HIM týče. Už se moc těším na ten další. :)




Kiss Of Dawn

Join Me In Death

Sacrament

Wings Of Butterfly

Wicked Game

Heartache Every Moment

Tears On Tape

The Funeral Of Hearts

When Love And Death Embrace

Koncert v Šumperku

1. srpna 2015 v 17:20 | Ragosta33 |  David Deyl
Jak se říká, sny by se měly plnit nejen o Vánocích. A jeden se mi splní už 2. října, kdy do Šumperka v premiéře přijede i zpěvák David Deyl s kapelou. Všichni jste srdečně zváni.





Rozhovor s kapelou Katapult

1. srpna 2015 v 17:19 | Ragosta33 |  Moje rozhovory se známými osobnostmi
Hlupák váhá, Až, Někdy příště, Lesní manekýn nebo Já nesnídám sám. Tyto a mnohé další legendární hity zahraje již brzy skupina Katapult v šumperském domě kultury, kam se pravidelně a s úspěchem vrací. Při této příležitosti nám zpěvák Olda Říha odpověděl na pár otázek.

V úvodu bychom Vám chtěli blahopřát k významnému jubileu. Letos totiž Vaše kapela Katapult slaví 40. výročí založení.
Děkuji. Jak už je u Katapultu zvykem, oslavíme to prací. Protože máme k jubileu připravené celoroční turné, z logiky věci vyplývá, že jsme si jí naložili opravdu hodně. Vlastně ho jedeme i v rámci mého celoživotního turné. O Katapultu je totiž známo, že nekompromisně od doby vzniku v roce 1975 hraje měsíc co měsíc, rok co rok v podstatě bez přestávky.

Co se Vám vybaví ve spojitosti se začátky v hudební branži?
Letos hrajeme vždy na konci koncertu novou písničku, kde se mé pocity dají shrnout slovy, že nejraději bych si to dal ještě jednou. Mě osobně ten rokenrol tak baví, že bych si klidně zopakoval dalších 40 let a možná, kdo ví, snad jenom ty růže krepový.

Který okamžik byl podle Vás pro kapelu tím zlomovým?
Jde o ten okamžik, když Katapult začal v roce 1975 hrát. Veřejnost naši muziku pěkně přijala, že nás tehdejší zájem Československa až vyděsil k smrti. A v tom roce jsme i rozpoutali revoluci v bigbítu. Tenkrát totiž byla situace špatná, panovala tady normalizace a komunistický diktát. My jsme jako tři blbečkové, co nic netušili, hráli muziku svého srdce pro sebe i pro radost. A zjistili jsme, že se to lidem velmi líbí a naše hvězda rychle stoupala vzhůru. To bylo ohromně potěšující. Nikdy jsem nevěřil, že se budu jednou živit muzikou a že se hudba Katapultu bude lidem líbit. A to byl ten zlom, který nás všechny tři, tehdejšího bubeníka Tolju Kohouta, basáka Dědka Šindeláře a mě, velmi oblažil a nabíjel nás.

V minulosti Vás ale potkaly i smutnější chvíle. Jak jste je překonal?
Bude to možná znít od drsného rockera trochu poeticky, ale já jsem to celé překonával láskou k tomu rokenrolu. Vždy jsem říkal svým parťákům, že nás nemůže nikdy nic zastavit, jedině by nám uřezali ruce, jinak budeme hrát pořád. Pokud jste muzikantem srdcem i duší a zpíváte to, co chcete zpívat, pak vás nemůže nikdo ovlivnit. Věříte totiž té muzice a příběhům, které vyprávíte. Nechci říct, že překonání těch potíží bylo lehké, ale kvůli tomu, že ta muzika nás tolik bavila, jsme šli doslova přes mrtvoly.Z původního složení kapely jste zůstal sám.

Co bylo pro Vás zásadním kritériem při výběru nových členů?
Byla to obtížná situace, vlastně jedna z nejobtížnějších v mém životě, protože najít někoho za moje celoživotní parťáky byl velký problém. Prvně museli mít tu muziku v srdci, určitou pokoru, nesměli ale pouze nahrazovat ty dva chlapy, co mi umřeli. Hledal jsem parťáky, co tam budou sami za sebe, a lidi je přijmou, protože se chovají stejně, jak se Katapult choval celý život. Bylo to hodně o štěstí, nerozhodovalo až tolik, jak dobře hrají, ale i jiné vlastnosti a přístup k té práci. A to se prostě povedlo. Zázrak, který přišel ve chvíli, kdy už si prostě myslíte, že to nedokážete. Celoživotní zkušeností Katapultu je, že když už jste hodně na dně, tak pak přichází zlomový bod, kdy štěstí vám pomůže. Dokonce u naší kapely platí takový zákon, že čím větší průšvih, tím to pak musí být ještě lepší.

Můžete nám popsat, čím si Vás získali?
Udělal jsem nějaké konkurzy, ale ty zkrachovaly, protože to nikdo neuměl zahrát. Andy Budka dělal technika Dědkovi u basy ten poslední rok, kdy ještě byl v kapele. A najednou prohlásil, že to umí zahrát. Nejdřív jsem na něj koukal se skepsí jako blázen, ale řekl jsem mu, ať to tedy zkusí. A on to opravdu zvládl. Později mi říkal, že naše písně hrál deset let doma s deskami, má vše naposlouchané, navíc mu pomohlo roční působení po boku Dědka Šindeláře. Byla to prostě náhoda. Něco podobného se stalo i u kapely Kiss, kdy se jejich technik také stal kytaristou. To je taková paralela.
A u bubeníka Ondřeje Timpla to bylo ještě šílenější. Když jsem v nejtěžší skepsi chtěl nějakého flegmatika a hodného kluka, aby hrál jednoduše a perfektním tempem jako Phil Rudd od AC/DC, tak mi jeden kamarád poslal kontakt na Ondřeje. Předtím na veřejnosti nehrál, trénoval pouze doma ve sklepě. Přitom vše pak zvládl zahrát velmi dobře. Tohle vyprávění je spíše na knížku, protože ty peripetie jsou zajímavé. Osud mi ty dva přihrál sám bez mého přičinění. Ve chvíli, kdy jsem si říkal, že Katapult dohromady už nikdy nedám, protože nejsou lidi, kteří by to uměli tak dobře zahrát.

A jak jste nyní s novým složením kapely spokojen?
Musím říct, že kluci jsou velmi šikovní, během půl roku se stihli vše naučit i nahrát desku. Hraje se mi s nimi opravdu dobře, skvěle jsme se sehráli.

Přes všechna úskalí jste to nevzdal a kapela funguje dál, což jistě potěšilo nejednoho fanouška, který na Vašich písních vyrůstal. Jak se za těch uplynulých 40 let měnilo Vaše publikum?
Podle toho, jak nás přijímá lid z auditoria, kdy cítíme kladné emoce a ohlasy, se v podstatě vůbec nic nezměnilo. Ale pohled od nás z jeviště na návštěvníky koncertů dokazuje, že jde už o čtyř generační publikum. Lze to vidět i na fotografiích z jednotlivých akcí. Na naše koncerty chodí lidé od šesti do 76 let. Stali jsme se tedy takovou rodinou kapelou, což je obrovská pocta. Jediný takový příměr, který znám, najdeme u největších a nejlepších kapel Status Quo, Deep Purple, nebo AC/DC, které hrají stejnou dobu a mají podobnou skladbu publika - rodiny.

Máte i oddané fanoušky, kteří na koncerty jezdí nepřetržitě už od začátku Vaší kariéry?
Samozřejmě, že ano. Dokonce máme jednu rekordmanku, která jezdí i na 25 koncertů ročně. Vychutnává si jarní turné a letní část i s tou podzimní. Jak jim pak říkám, mám velkou radost, když vidím ty jejich známé rozesmáté ksichty. Už jsem na nějakém koncertě prohlásil, že si připadám jako v nějaké církvi, kdy se sejdou lidi v kostele a jsou ze stejného kmene.

Čím Vás nějaký fanoušek mile překvapil?
Osobně mě dost překvapuje, že ta naše muzika jim dodává tolik energie a inspirace, že jezdí na více koncertů ročně. Co to musí být za sílu, když jedou lidi tolikrát za sebou. To mě pak až k smrti vyděsí, zároveň mi to pozitivně pomáhá. Nutí mě to pak i měnit úvodní slovo při představování jednotlivých písní. Inklinuje to k tomu, aby každý ten koncert byl poněkud jiný. Aby se nenudili jak návštěvníci koncertu, tak i kapela.

V čem podle Vás tkví tak velký úspěch kapely?
Když jsem se na to samé zeptal návštěvníků našich koncertů, odpověděli mi, že vystoupení není nikdy stejné, pokaždé se něčím liší. Pak se těší, jak zrovna ten den uvedeme písničku, nebo jak ji zahrajeme. Vždy se najde nějaké překvapení. Zřejmě své fanoušky nabíjíme a ono se nám to vrací. Je to pro nás velká inspirace, abychom nebyli sterilní, ale stále se posouvali dál. A to je právě výhoda té muziky a celkově rokenrolu. Když totiž vyrazíte padesátkrát na Prodanou nevěstu, tak čekáte, že půjde stále o to samé. Ale rokenrol vám umožňuje, že to nemusí být stejné, naopak.

Vybavíte si zážitek z koncertu, který byl pro Vás opravdu významný?
Pro mě je každý koncert významný, vždy do něj dávám co nejvíce energie a emocí. Ten okamžik, kdy můžu jít večer na jeviště a hrát, je pro mě významná záležitost. A pište si za uši, že si to dost ošetřuji a velmi si vážím toho, že tohle mohu prožívat.

V letošním roce vyšel klip k písni Když (Srdce puls). Můžete nám přiblížit jeho hlavní námět?
Ten klip má samozřejmě svou historii. Člověk, co napsal tuto píseň, se nechal inspirovat dojmem doznívajícího koncertu v Brně, který byl vzpomínkou na basáka Dědka. A pak už byl jen kousek k tomu filmovému zpracování. Příběh je o tom, jak nelze někde bez druhého být, když nemůžete v noci spát, láhev a lednice je prázdná. To pak skočíte do auta, objedete ty své parťáky a doženete je do zkušebny, abyste si zahráli právě ten svůj milovaný rokenrol. A to je ta touha.

Dovolte mi pozvat všechny příznivce na Váš koncert v Domě kultury Šumperk, který se uskuteční už 25. září. Na co se můžeme během Vašeho vystoupení těšit?
Do Šumperka jedeme už asi po dvacáté za celou kariéru, tak určitě všichni moc dobře vědí, že je čeká nějaké překvapení, on to ten Katapult jen tak nenechá být.

A na závěr vzkaz pro šumperské publikum…
Zahoďte časopisy, roztrhejte noviny, vypněte televize a přijďte si s Katapultem prožít ještě jednou celý svůj život při těch písničkách, které milujete. A ti mladší - vy se dozvíte, co vás v životě čeká.

Lindsey Stirling v Praze (11.7.2015)

1. srpna 2015 v 15:21 | Ragosta33 |  Lindsey Stirling
Když minulý rok v říjnu měla přijet Lindsey do Prahy úplně poprvé, její koncert mi bohužel nevyšel. Ale ten další ve Žlutých lázních letos v červenci jsem si nemohla nechat ujít. Navíc líbivý zvuk houslí mi učaroval už jako malé holce. Proto jsem s radostí uvítala, jak talentovaná je právě Lindsey, která na housle pokaždé vykouzlí úžasné melodie a ještě k tomu zvládá skvěle tancovat. Ke Žlutým lázním jsem dorazila kolem třetí hodiny. Pár fanoušků už čekalo u vstupu. Lidé, co byli v areálu lázní, pak postupně museli vyklidit jejich prostory, protože od 4 měly být pro veřejnost uzavřeny. Návštěvníkům to ale trvalo trošku déle, takže někteří si mohli vychutnat kousek zvukové zkoušky úplně grátis. Až když se začali do lázní pouštět fans s VIP, dorazila i kámoška Marťa. Pak už nám čekání do otevření utíkalo celkem rychle. Stály jsme hned u brány, přesto nám bylo jasné, že první řada je už ztracená. Letos bylo zakoupených VIP opravdu hodně, takže přední řady byly zabrány raz dva. Když konečně o šesti začali pouštět do areálu, rychle jsme běžely po schodech, abychom zabraly co nejlepší místo. Nakonec jsme stály skoro uprostřed a měly skvělý výhled. Jen ten předskokan mohl zkrátit svůj výstup. Dj hrál opravdu velmi dlouho, slunce hřálo o sto šest. Až jsme pak odpočítávali nahlas konec jeho vystoupení. Když už nastala hodina H, všichni byli moc nadšení. Lindsey nás hned dostala do varu už s první písní a tempo se stále zvyšovalo. Měla pro nás jedno překvapení za druhým. Ať už šlo o její skvěle vypilovanou taneční choreografii, tak i další tanečnice nebo střídání krásných kostýmů. A když u jedné skladby začala zpívat, byla to krása. Celý večer byl úžasný, plný skvělých momentů, vtipných pasáží, fans u vytržení z jejího talentu. Pro mě byly úplným vrcholem 2 písně. První se jmenuje Stars Align - naživo ještě lepší než z běžné nahrávky. A úplně nejvíc jsem si užila Phantom Of The Opera. Už sama o sobě je ta skladba jedinečná, ale při živém provedení je to ještě o stupínek lepší. A když píseň gradovala, byla jsem opravdu šťastná. Celkově mě to dojalo, přála jsem si ji slyšet naživo, přesto to předčilo má očekávání. Byla to nádhera! Když byl koncert u konce, nikomu se ještě nechtělo domů. Hromadně jsme tleskali, pískali, aby se Lindsey vrátila na pódium znovu. Bohužel by to překročilo desátou večerní, tak třeba příště. Kdo tam byl, tak jistě potvrdí, že se jednalo o nezapomenutelný zážitek. Z koncertu jsem opravdu nadšená a už se těším na příští rok, kdy by k nám měla opět přijet.




Elements

Swag

Take Flight

Crystallize

Shatter Me

Beyond The Veil + Phantom Of The Opera