Prožij každý svůj den naplno, jako by byl tvůj poslední!!!

Prosinec 2016

Enrique Iglesias v Praze (18.12.2016)

31. prosince 2016 v 21:30 | Ragosta33 |  Enrique Iglesias
Když jsem v devíti letech poprvé slyšela song Bailamos, v tu chvíli se vše obrátilo o 360° a od té doby jsem čekala na to, až Enrique přijede do ČR. Ano, viděla jsem ho už před 7 lety v Bratislavě, ale tohle by bylo prostě doma. Jak už fanoušci jistě dobře vědí, chtěl sem přijet už několikrát, ale jelikož jedna nejmenovaná agentura zamýšlela na koncertu vydělat, tak se nikdy nedomluvili. On prostě nedá na své fanoušky dopustit a přál si, ať lístky několik tisíc. Mrkající Nakonec ale našel cestu, jak se k nám dostat, tak až v neděli 18. prosince nastal ten slavný moment, kdy tento charismatický Španěl vystoupil poprvé v Praze. 🎶 Přesto mám stále pocit, že to všechno byl jen sen. Tak moc jsem si celou show z té první řady užila a Enrique očividně také. Naprosto přesvědčivě totiž předvedl, jak dobrosrdečnou povahu má, proto neváhal a pobíhal po celé aréně, aby byl fanouškům co nejblíže, mezitím rozdával úsměvy na všechny strany. Dokonce během večera došlo i na ohňostroje a jiné zajímavé efekty. Po skvělém hitu Bailando ale přišlo něco, co by asi nikdo nečekal. Následoval obrovský a hodně dlouhý aplaus, který Enriho dojal až k slzám. Tento emotivně silný okamžik mě opravdu dostal. Jistě byl i předzvěstí toho, že se prý k nám vrátí "very very very sooon", jak sám poznamenal. Nezbývá dodat nic jiného, že já se na opáčko už moc těším!


Ring My Bells

Loco

Escape + Tonight I´m Loving You

El Perdón + Bailando + I Like It

Takin' Back My Love


A na závěr jedno vzpomínkové video od Enriho :)

Třikrát s kapelou Skillet

31. prosince 2016 v 12:30 | Ragosta33 |  Skillet
Letos se mi podařilo hned třikrát vidět naživo mou oblíbenou kapelu Skillet. Poprvé to bylo na festivalu Rock for People, kdy jsem se také poprvé setkala s Johnem a jako jedna z mála zástupců médií jsem měla možnost s ním udělat rozhovor. Musím říct, že to bylo opravdu moc milé setkání. A když se o něco později konala oficiální autogramiáda celé kapely, samozřejmě jsem tam nemohla chybět. Jakmile mě John uviděl, hned s radostí oznamoval Jen, že jsme si před chvílí skvěle popovídali. Usmívající se

A tady je ještě fotka s Johnem těsně po daném rozhovoru.
































Po nějaké době oznámili, že se znovu vrací do ČR, konkrétně do Brna a Prahy. Bylo vtipné, že minule mi John při loučení řekl, že se určitě zase potkáme v Praze. Asi ani jeden z nás v tu chvíli netušil, že to bude až tak brzo. Smějící se Nakonec se naše setkání konalo ale už před koncertem v Brně, kdy mi během odpoledne dali z produkce vědět, že někdo z kapely bude mít čas ten den na rozhovor. Když jsem vešla do haly, kapela zrovna končila meet and greet s fanoušky. Nestačila jsem se rozkoukat a už jsem šla do šatny opět za Johnem. Moc mě potěšilo, že když při přivítání mi hned řekl, že mě opět rád vidí a těší se, až si popovídáme. To mi ostatně pak ještě následně během té čtvrthodinky zopakoval znovu. Dokonce si vzpomínal, o čem jsme se bavili minule. Celkově šlo o moc srdečné setkání, které nemohlo skončit jinak než vřelým objetím. Nevinný Následný koncert, který jsem si užívala z první řady, je pro mě opravdu nezapomenutelný. Atmosféra během celého večera byla úžasná a kapelu jsme měli doslova na dosah ruky - co víc si přát? Mrkající

A samozřejmě nemůže chybě fotka z Brna.





















O pár dní později se konal třetí letošní koncert Skillet v ČR, tentokrát už v Praze. I přes velký nápor lidí se mi s kámoškou podařilo dostat do první řady v místech, jak bývají reproduktory. Když během koncertu pak seskočil John z pódia, aby se pozdravil s fanoušky (jak to ostatně udělal i v Brně, kde mi i dával mikrofon, ať něco zazpívám), zamířil si to naším směrem. Se všemi v předních řadách si podával ruce a najednou mě uviděl. Jeho nadšený výraz mluvil za vše, následně mě ještě tak jemně pohladil po rameni a ruce na znamení, že mě rád vidí. Nevinný Koncert byl opět skvělý, co Vám budu povídat.

Tady máte jedno vzpomínkové video na daný koncert. :)

David Deyl v Praze (2.12.2016)

30. prosince 2016 v 15:30 | Ragosta33 |  David Deyl

V pátek 2. prosince jsem zavítala na Davidův koncertní pořad Melodie mého srdce: Muzikál. 🎶 A musím říct, že to byl opravdu skvělý zážitek, až se nám v sále tajil dech z těch všech skladeb za doprovodu klavíru a smyčců, díky kterým jsme si mohli naplno vychutnat krásu a sílu jeho hlasu.

Pojďme si společně připomenout tu nezapomenutelnou atmosféru.

Maria

Somewhere

The Phantom Of The Opera

High, Flying Adored

Memory

Love Is Changing Everything

Over The Rainbow

Edelweiss

The Impossible Dream

You Must Love Me

Live For The One I Love

Bring Him Home

Rozhovor se Skillet (Brno, 30.11.2016)

30. prosince 2016 v 12:33 | Ragosta33 |  Moje rozhovory se známými osobnostmi
Skupina SKILLET svým vystoupením na letošním festivalu Rock For People potvrdila, že by rozhodně neměla zůstat bez povšimnutí rockových fanoušků. Protože se samotné kapele u nás zalíbilo, během svého turné si naplánovala dvě zastávky i v České republice - nejprve v Brně, následně o pár dní později v Praze. A právě na Moravě se se mnou sešel frontman JOHN COOPER a odpověděl mi na pár otázek.

Johne, o tobě je všeobecně známo, že jsi veselé povahy. Je tomu tak i dnes?
Děkuji za optání, mám se fajn. I když jsme teď s kapelou odehráli hodně koncertů za sebou, což je velmi náročné. Neskutečně mě to ale baví.

Když už jsi zmínil aktuální Unleashed Tour, jak vlastně probíhá?
Je to opravdu zábava a moc si to užíváme, protože jsme turné zahájili v Americe ve velkém stylu. Spousta koncertů jak u nás, tak v Evropě nebo v Rusku je vyprodaných, což nás moc těší a velmi si toho vážíme. Probíhá tím pádem vše skvěle. Ještě nás ale hodně koncertů čeká.

Máš teď na mysli i nějaké další koncerty v Evropě?
Právě že se vrátíme zase zpátky do Ameriky, kde máme naplánovaných už nějakých 22 koncertů. Však sama víš, jak je tahle země velká. (smích)

Viděla jsem oficiální playlist pro toto turné, ale chybí tam podle mě velmi zásadní píseň I Want To Live z nového alba. Proč?
Tuhle píseň z nové desky jsem si hodně oblíbil a rád bych ji i hrál naživo. Možná víš, že jsem ji napsal právě v Rusku. Ale bohužel jsme ji nestihli secvičit před začátkem turné. Určitě ji tam do budoucna přidáme, to je jasné. (smích)

Desátá studiová deska Unleashed vyšla letos v létě. Určitě jsi postřehl různé názory od fanoušků i hudebních kritiků.
Ano, vzpomínám si, že když jsme spolu dělali minule rozhovor, připravovali jsme se na vydání nového alba. Já sám mám z něho velkou radost. Myslím, že ho fanoušci přijali skvěle. I rádia v Americe podle mě lépe zareagovala na novou desku, když to srovnám s tou předchozí. A nejlépe poznáš, jak se nové písně líbí, když je fanoušci zpívají na koncertech s námi, což se samozřejmě děje. Tohle je podle mě nejdůležitější, že se u nich dokážou návštěvníci na koncertech bavit a užívají si je stejně jako naše dřívější songy.

Píseň Stars je svým způsobem specifická a jedinečná. Můžeš mi říct, co konkrétně pro tebe znamená?
To máš pravdu. Je docela odlišná od ostatních songů. Hlavně jsme při skládání písní na desku chtěli mít nějakou, která bude jemnější, s prostorem k zamyšlení. Někteří fanoušci si ji zamilovali, jiní zase méně, ale i od nových příznivců naší kapely jsme slyšeli převážně kladné reakce. Je zábavné zkoušet i něco nového, co bude mít opravdu smysl. Dodat lidem pocit, že tady na světě nejsou sami, i když se někdy cítí osamocení. Pokaždé vás může někdo vyslechnout, možná ty všechny pocity uslyší Bůh. Když jsem tu píseň psal, vybavil jsem si všechny ty těžké situace, kterými každý z nás v životě prochází, kdy hledáme naději.

I videoklip k této písni se opravdu povedl. Kdo přišel s nápadem na ten celkový design?
Podle mě s tím nápadem přišel sám režisér klipu a nám v kapele se ten návrh zalíbil. Bylo důležité, aby klip neměl jen jeden příběh, ale dal prostor celkové atmosféře písně, čemuž pomáhá ta galaxie, hvězdy a spousta barev, které tam můžete vidět. Tohle jsme právě zkusili za dobu existence naší kapely úplně poprvé a mně osobně se výsledný snímek moc líbí, je velmi originální.

Na začátku července jste byli jedním z headlinerů na festivalu Rock For People. Co se ti vybaví z tohoto vystoupení?
Bylo to tam úžasné. Popravdě jsem byl mile šokován tím, kolik lidí naši kapelu zná. Upřímně jsem to naprosto nečekal. (smích) Ten dav během našeho vystoupení byl skvělý. Když jsme se pak vraceli zpět do Prahy, říkal jsem ostatním, jaké nadšení ve mě z této show převládlo.

To zní, jako byste si Českou republiku hodně oblíbili. Navíc když máte u nás hned dva koncerty, jeden v Brně a druhý v Praze.
Přesně tak! Praha je pro mě tím nejhezčím městem, které jsem kdy viděl. Líbí se mi zdejší architektura, hlavně ty památky v gotickém slohu. Jinak jsem zatím neměl možnost navštívit další města u vás, tak snad někdy příště.

Víš, proč se objevila na seznamu zastávek turné hned dvě naše města?
Tohle teď upřímně netuším. Spíše jsme chtěli naši hudbu představit co nejvíce lidem. Tak když tu byla ta možnost a našlo se vhodné místo, proč do toho nejít, že? Rozhodně v tom sehrálo svou roli už zmíněné vystoupení na místním festivalu, kde jste naši kapelu skvěle přivítali.

Dokonce jste na Billboard atakovali první příčku žebříčku 'Mainstream Rock Songs Chart', a stali jste se tak první křesťanskou kapelou, které se to povedlo. Moc vám gratuluji!
Děkuji, to je od tebe milé. Co ti mám povídat, je to opravdu báječný pocit, když slyšíš vlastní píseň v rádiu. Jak už jsem zmínil, rádia hrají třeba náš první singl Feel Invincible z nové desky častěji, než tomu bylo u té předešlé. Samozřejmě si každá kapela přeje, aby si rádia jejich songů všimla a hodně je streamovala. My se ale zaměřujeme na to, aby ty skladby na desce byly vždy unikátní a originální, což není zrovna snadné. Rádia zase ale moc odlišnosti neholdují, proto mě velmi potěšilo, že ten singl začala hodně hrát, a mohl se tak dostat k více lidem. To je podle mě velký úspěch. (smích)

Viděla jsem právě na oficiálním Facebooku živý přenos, kdy jste tuto novinku představovali svým fanouškům...
Je to tak, byli jsme z té zprávy moc nadšení. Je spousta jednotlivých a důležitých dílků, které se musejí správně nakombinovat v jeden celek, když připravuješ desku. My sami jsme s písní Feel Invincible velmi spokojení. (smích)

Nejkrásnější část roku, Vánoce, se nezadržitelně blíží. Jakým způsobem je vlastně slavíš?
Už se jich nemůžu dočkat. Obvykle je to jediná část roku, kdy máme opravdu volno. Slavíme je tedy ve velkém stylu. Sejde se celá rodina a společně sledujeme hodně filmů s vánoční tematikou, dále mě napadá třeba trilogie Pána prstenů. Během svátků máme vyloženě i jen takzvané 'filmové dny'. Moje žena Korey a děti pečou samé dobroty. Děláme i takové ty rodinné obědy a večeře, protože právě Korey má hned čtyři sourozence, kteří samozřejmě mají také své děti. (smích) Proto je u nás vždycky hodně veselo a moc si toto sváteční období užívám.

Vím, že na turné s vámi jezdí i vaše děti. Určitě je to cestování po světě baví, co říkáš?
Samozřejmě že ano. I když školu také nezanedbávají, zrovna dnes tam jsou. Vždy jsou z toho nadšené, když mohou vidět nová místa, ochutnat tradiční jídla v dané zemi. Hodně si zamilovaly právě Evropu. Mohou tady vidět hodně historických staveb, protože, co si budeme povídat, je o dost starší a odlišná od Ameriky. Moc se i těšily zase do Prahy, protože minule se jim tady moc líbilo.

Myslíš, že by byla reálná nějaká spolupráce s takovými interprety, jako jsou například Lindsey Stirling, Apocalyptica nebo The Piano Guys?
Zatím jsem o tom upřímně neuvažoval, ale určitě se tomu vyloženě nějak nebráním. Zní to zajímavě, když o tom teď tak přemýšlím.

Chtěl by ses s námi ještě podělit o nějaké plány do budoucna?
Teď jsme ještě pořád na turné a po svátcích se vrátíme právě do Ameriky, na kterou se chceme v první části roku soustředit. Je vždy krásné, když můžeš koncertovat ve své rodné zemi, tam se přece jen člověk cítí jako doma. A co bude potom? To se ještě uvidí, sám zatím nevím. (smích)

Určitě budeš chtít na závěr něco vzkázat i českým fanouškům, že?
Děkujeme všem fanouškům, že poslouchají naše písničky a chodí na koncerty. Určitě na vystoupeních v Brně a Praze předvedeme to nejlepší, co v nás je, a oba koncerty si společně moc užijeme.


David Deyl v Kolíně (23.11.2016)

29. prosince 2016 v 22:30 | Ragosta33 |  David Deyl
Pár videí ze skvělého koncertu v Kolíně. 🎶

Motýl bez křídel

Milion Years Ago

Snům se neubráním

Mít Tě blíž

Hry o nás

Rise

Akorát

Apologize

Nickelback v Praze (18.9.2016)

29. prosince 2016 v 20:30 | Ragosta33
Původní druhé plánované vystoupení v ČR se muselo kvůli nemocným hlasivkám Chada odložit. Operace pak dopadla v pořádku, tak že nás moc potěšilo, když oznámili nový termín konání. A musím říct, že zářijový koncert kapely Nickelback byl naprosto famózní! A lepší místo v první řadě jsem si ani nemohla přát, protože z něho byl skvělý výhled na celkové dění jejich show. Atmosféra během koncertu byla skvělá a kluci opět předvedli, že Kanaďané prostě válí!
Moc jsem si to užila, došlo i na chvíle dojetí, proto se těším, až v budoucnu opět tyto sympatické rošťáky uvidím. Později večer se nám ještě podařil meeting s Ryanem - šlo o velmi milé setkání. Nevinný

Far Away

Photograph


If Today Was Your Last Day


Figured You Out


Trying Not To Love You


Hero


When We Stand Together


What Are You Waiting For

How You Remind Me

Rozhovor se Sum 41

29. prosince 2016 v 18:51 | Ragosta33 |  Moje rozhovory se známými osobnostmi
Kanadská punková formace SUM 41, která vznikla již v roce 1994, opět zavítala do Prahy. Podle slov členů kapely si naši zemi hodně oblíbili a těšili se, až k nám opět přijedou. Tentokrát se tak stalo díky akci Prague Sounds Good! A co právě chystá kapela nového? To nám prozradili baskytarista JASON 'CONE' MCCASLIN a kytarista DAVE 'BROWNSOUND' BAKSH.

Vítejte zpět v České republice. Měli jste dnes nějakou volnou chvilku na prohlídku města?
Jason: Ano, měli jsme sice zvukovou zkoušku a dost času strávili tady, ale něco jsme i tak stihli. Je to tu opravdu krásně.

Dnes u nás nebudete vystupovat poprvé. Jak vzpomínáte na předešlé show?
Jason: To máš pravdu. Pamatuji si hodně živě na festival Rock For People, protože během show diváci natolik řádili, že prolomili bariéry. Bylo to tam dost divoké. (smích) Celkově ten festival vypadal hodně dobře. Dále jsme měli v Praze dva koncerty v menším klubu, což ničemu nevadilo v tom, že atmosféra na těch akcích byla také šílená.

Když jsme už načali tohle téma, jak vlastně vnímáte české fanoušky?
Jason: Podle nás máte opravdovou vášeň pro hudbu. A konkrétně mi přijde, že je tady naše kapela hodně oblíbená. Soudím tak i podle toho, že tenkrát na tom festivalu byli lidi z našeho vystoupení tak nadšení, až došlo k již zmíněnému prolomení bariér. Bylo z toho poznat, jak si přáli, abychom tady hráli častěji. Proto bychom se sem chtěli zase brzo vrátit, nejlépe už příští rok. Ale více zatím nemohu prozradit. (smích)

Na říjen chystáte nové album. Můžete nám ho představit?
Jason: No jistě. Album vyjde 7. října a ponese název 13 Voices. Těšte se na hard rock, tvrdší a agresivní sound. Pořád to bude znít jako Sum 41, ale určitě vás překvapí i spousta nových věcí, které od nás zatím neznáte, protože jsme se snažili s kapelou zase někam posunout. A skvělou věcí je i to, že se nám vrátil Dave.
Dave: To ano, naprosto souhlasím. Zní opravdu úžasně.

Jako první singl jste zvolili píseň War. Co od ní můžeme očekávat?
Jason: Vyjde už v nejbližších dnech a řekl bych, že jde o úplně něco jiného, než co jsme doteď našim fanouškům představili. (singl War vyšel 25. 8. 2016, pozn. red.) Jde přesně o zvukovou stránku, která je poněkud odlišná, trochu jsme v tomhle ohledu experimentovali. I pro nás jako kapelu je to, řekněme, takový závan čerstvého vzduchu. Jsem zvědavý, jak to přijmou naši fanoušci. Zní to ale rozhodně velmi skvěle, ale to sami posoudíte, až to uslyšíte.
Dave: Ale přijde mi, že každý náš další singl se vždy dost odlišuje od té předchozí tvorby. Tím se dá zaručit, že Sum 41 stále přinášejí něco nového.

A pokud byste mohli vybrat nějaký song z nové desky, který jste si oblíbili, jaká by byla vaše volba?
Jason: V tom případě bych zvolil song God Save Us All, který se mi hodně líbí.
Dave: Ano, ten je úžasný.
Jason: Ten je asi můj nejoblíbenější. A dále třeba i Twisted By Design.
Dave: Já jsem si oblíbil píseň 13 Voices a pak i náš nový singl War.

Videoklip k novinkové písni Fake My Own Death vypadá velmi zajímavě. Koho napadlo udělat klip v tomhle stylu?
Jason: S tímhle nápadem v podstatě přišel sám Deryck, pak tu myšlenku představil kapele. Režie se ujal Marc Klasfeld. Zapojili jsme se do toho všichni a vymýšleli, že tam přidáme různé emotikony, efekty a postavy. Těch nápadů bylo tolik, že se skutečně dalo z čeho vybírat. (smích) Marc už s námi spolupracoval třeba na klipech k písním The Hell Song, Still Waiting a In Too Deep. Takže jde o velmi vtipné video. (smích)

Jak vzpomínáte na to, když jste v kapele začínali?
Jason a Dave: Určitě nás prvně napadnou takové ty klasické začátky, kdy jsme zkoušeli a hráli někde v suterénu. (smích) Vlastně jak jsme v nějakých osmnácti, devatenácti letech dokončili školu a podepsali smlouvu, od té doby jsme se tomu začali věnovat naplno a snažili se co nejvíce koncertovat, abychom získali co nejvíce zkušeností. Byla to jedna velká zábavná jízda, ale některé vzpomínky jsou už trochu od té doby rozmazané. (smích) Prostě skvělý způsob jak začít s kapelou. A jsme rádi, že se můžeme věnovat doteď tomu, co nás baví. Naše práce vlastně v rámci turné vypadá spíše jako dovolená, za což můžeme být šťastní. (smích)

Vybavíte si ještě po těch letech úplně první vystoupení?
Jason: Myslím, že můj první koncert byl v Boltonu, někde v suterénu asi pro deset lidí. (smích) A pak nastal střih, najednou jsem hrál i před velkými vyprodanými halami. Bylo to hodně rozdílné a mělo to dvě stránky. Někdy jsme hráli na menších koncertech s místními kapelami, jindy se naskytla příležitost být předkapelou nějaké větší skupiny, což jsme si přáli a byli jsme z toho hodně šťastní.
Dave: Je fajn si vyzkoušet obě varianty a neustále na sobě pracovat.

Zmínili jste úlohu předskokana. S jakou kapelou jste si zatím asi nejvíce užili společné turné?
Dave: Hodně vtipné bylo třeba turné s punkery Down By Law. Dokonce mi koupili i nové struny na kytaru a nechtěli to po mně zaplatit. Tímto jim ještě jednou děkuji. (smích)
Jason: Zajímavé bylo i turné se Social Distortion, kdy jsme vždy zahajovali celý koncert a dost jsme se od nich naučili. Ale takových vtipných zážitků bylo více.

Když jste byli ještě dětmi, jaké kapely jste rádi poslouchali?
Jason: To samozřejmě musím zmínit legendární kapelu Nirvana, protože jejich sound byl prostě jedinečný. Ale neřekl bych, že byli tenkrát v mých čtrnácti pro mě přímo idolem, ale spíše na mě měli vliv po hudební stránce. A postupem času, jak se člověk vyvíjel, se k tomu přidávaly další kapely.
Dave: Já si například oblíbil kapelu Anthrax, určitě mě ovlivnil i Ozzy Osbourne a spousta známých rockových a metalových kytaristů.

Máte ještě nějaké další novinky, se kterými byste se nám chtěli pochlubit?
Jason: Největší událostí je vydání nového singlu, na což navazuje pak i nové album. A ještě to, že bychom se za vámi chtěli zase brzo podívat.
Dave: Hrajeme teď i delší koncertní sety, tak si určitě fanoušci přijdou na své.

Co byste rádi sdělili českým fanouškům Sum 41?
Jason a Dave: Děkujeme za vaši podporu po celé ty roky, určitě se opět vrátíme. A těšte se na nové album.

Zdroj

Light & Love na RfP a Kryštof kempu

28. prosince 2016 v 19:30 | Ragosta33 |  Light & Love
Where Are You Now na festivalu Rock for People (5.7.2016)


A takhle pohodově vypadalo vystoupení Light & Love a Voxela na Kryštof Kempu v Náměšti na Hané. 🎶

True

Where Are You Now

Trip

Blueberry Sky

V naší ulici

I´m Yours

Light & Love v Šumperku (23.10.2015)

28. prosince 2016 v 18:30 | Ragosta33 |  Light & Love
Celebration Road


Blueberry Sky


True


Where Are You Now


Elevated


Country Boy

Thinking Out Loud

Blueberry Sky - the second time

Rozhovor s kapelou Argema

28. prosince 2016 v 17:58 | Ragosta33 |  Moje rozhovory se známými osobnostmi
Hvězda skupiny ARGEMA září na hudební scéně už více jak tři desetiletí. Zcela oprávněně ji proto můžeme zařadit mezi přední stálice česko-slovenské rockové muziky. Je populární nejen díky svým svižným melodiím, ale i podmanivým baladám. A právě všechny její největší hity už v pátek 23. září zazní v šumperském domě kultury. Kapele jsme z toho důvodu položili pár otázek, abychom zjistili, co je u ní nového.

V úvodu bych chtěla zmínit, že Argema vznikla již před čtyřiatřiceti lety. Právem proto patříte mezi přední stálice česko-slovenské rockové scény. Co se vám vybaví ve spojitosti se začátky v hudební branži?
Velké nadšení, spousta problémů se sháněním dobré aparatury, která v té době byla nedostatkovým zbožím, ale hlavně spousta snů o tom, že jednou budeme hrát před publikem. Nebylo to v té době vůbec jednoduché, ale čas ukázal, že bylo dobře, že jsme vydrželi a nenechali se umlčet tehdejšími mocipány.

Pro kapelu jste tehdy zvolili jméno podle největšího afrického nočního motýla. Proč padla volba právě na něj?
Měli jsme s klukama nápadů podstatně víc, ale v kapelním hlasování tento název zvítězil. V té době byly anglické názvy kapel zakázané, ale i tak jsme si název Argema museli obhajovat. Nakonec to prošlo, ale nebylo to jednoduché.

Který okamžik v kariéře byl podle vás tím zlomovým?
Každopádně byly dva. Ten první, když jsme udělali komponovaný program Velká Morava, to ještě v dobách normalizace, a ten druhý a hlavní byl po vydání prvního CD s písničkou Jarošovský pivovar. Tím jsme v podstatě odstartovali celorepublikové povědomí o Argemě.

Za dobu existence proběhlo v kapele několik personálních změn. Jak se na to s odstupem času díváte?
Všechno zlé je k něčemu dobré. V současné době máme určitě nejlepšího zpěváka, který kdy v Argemě působil, a hlavně je to skvělej člověk i v soukromí. Sestava je teď už delší dobu ustálená a počet vystoupení svědčí o tom, že Argema nabrala druhý dech. Funguje nám to i po lidské stránce - a to je to hlavní.

Máte i oddané fanoušky, kteří na koncerty jezdí nepřetržitě už od začátku vaší kariéry, nebo se za těch uplynulých třicet čtyři let publikum nějak výrazně změnilo?
Samozřejmě že publikum se za ty roky změnilo, i když pár skalních se jednou za čas taky přijde podívat, jak nám to po těch letech hraje. Přicházejí na koncerty i s dětmi, a tak nám pěstují nové fans. A to je moc dobře.

V čem podle vás tkví tak velký úspěch kapely?
Asi to bude tím, že si nehrajeme na žádné megastars, jsme pohodoví a že jsme dlouholetou stálicí na hřišti showbusinessu. Vždyť sláva je tak pomíjivá, dneska jsi nahoře a zítra můžeš být velice rychle dole. Určitě na tom mají taky svůj podíl naše písničky, kterých jsme za tu dobu už složili pěknou řádku a spousta z nich opravdu jak se říká 'zlidověla'.

Vybavíte si zážitek z koncertu, který byl pro vás opravdu významný?
Těch zážitků za tu dobu bylo opravdu hodně, ale když mám něco vypíchnout, tak v poslední době to byl koncert ke třicátému výročí Argemy, kde se sešli skoro všichni muzikanti, kteří v Argemě působili. Skvělá akce, na kterou se sjeli fanoušci z celé republiky, ale i ze Slovenska, a vytvořili nám úžasnou atmosféru.

Také jste v loňském roce začali spolupracovat s Nadačním fondem Šťastná hvězda. Jak k tomu došlo?
My každý rok absolvujeme nějaké koncerty na pomoc ať už postiženým, nebo nemocným dětem, a tak jsme se vlastně zkontaktovali a už nám ta spolupráce vydržela.

Kdo je pro vás hudebním vzorem a které interprety si rádi poslechnete ve svém volném čase?
Hudební vzory asi tak úplně nemáme, ale jinak posloucháme vše, co se nám líbí. Je toho spousta a nevybíráme si, co zrovna teď budeme poslouchat. Prostě je to o náladě a momentálním rozpoložení.

O kapele je známo, že pravidelně vydává nová alba. To mi přijde opravdu zajímavé vzhledem k tomu, že se dnes desky spíše stahují, než kupují. Co si o tom všem myslíte a kdy by mohlo vyjít další CD?
Je to bohužel pravda. Ale nese to s sebou ta technická doba a, jak se říká, pokrok nezastavíš. Bohužel se tomu musíme všichni přizpůsobit. My každopádně připravujeme nové CD, které bychom rádi příští rok vydali. Název zatím ještě nevíme, ale pomalu připravujeme materiál, který bychom rádi v zimě natočili a v průběhu roku vydali.

Máte nějaké plány do budoucna, o které byste se chtěli podělit s našimi čtenáři?
Určitě spoustu koncertů, ale hlavně je na dobré cestě už dlouho avizovaná kniha o Argemě, tak snad se povede ji konečně vydat. Náš bývalý baskytarista Pepa Holomáč se toho ujal a vypadá to moc dobře. Tak snad to klapne.

Dovolte mi pozvat všechny příznivce na váš koncert v Domě kultury Šumperk, který se uskuteční už v pátek 23. září. Na co se můžeme během vašeho vystoupení těšit?
Každopádně zahrajeme svoje nej hity jako Jarošovský pivovar, Tohle je ráj, Modrý pondělí, ale taky zazní některé novější songy. Prostě takovej malej průřez naší dosavadní tvorbou.

A na závěr vzkaz pro návštěvníky šumperského koncertu...
Moc se na vás těšíme a doufáme, že si to spolu hodně užijeme.


Rozhovor s kapelou Kryštof

28. prosince 2016 v 17:30 | Ragosta33 |  Moje rozhovory se známými osobnostmi
Oblíbená česká kapela KRYŠTOF letos uspořádala druhý ročník rodinného putovního festivalu Kryštof Kemp, který bude mít hned 7 zastávek. Návštěvníci se mohou těšit na pestrý doprovodný program pro děti i dospělé. Celý festival vždy zahájí vystoupení dua Light & Love a písničkáře Voxela, dále se na pódiu vystřídají skupina Jelen, zpěvák Michal Hrůza společně s kapelou nebo dnes už legendární Ivan Mládek. A celý den se završí vystoupením kapely, podle které festival nese svůj název. A právě zpěvák RICHARD KRAJČO nám i přes pořádně nabitý festivalový harmonogram zodpověděl několik otázek.

Předem bych chtěla pogratulovat k vašim úspěchům. S kapelou se vám opravdu daří ve všem, na co sáhnete. Která událost se ti nejvíce vryla do paměti za ten poslední rok?
Richard: Určitě to jsou všechny věci spojené se Srdcebeatem, třeba halové turné. A když to vezmu zcela obecně, jedná se sice teprve o druhý ročník, ale jak to člověk znovu vidí, jsme prostě pyšní, že jsme dokázali vybudovat právě Kryštof Kemp. Myslím, že je to super. Nás to hodně baví a vypadá to, že se to líbí i lidem. Z toho mám obrovskou radost.

Na léto opět plánujete sérii Kryštof Kempů s podtitulem 'Pirátská plavba'. Můžeš přiblížit, co nás tam všechno bude čekat?
Richard: My jsme minulé Kempy měli indiánské a letos je děláme pirátské. Napadlo nás to už před dvěma roky, když jsme řešili, jak by to mohlo příště vypadat. Nechali jsme se inspirovat sloganem, který řekl Steve Jobs: "Proč být v námořnictvu, když můžeš být pirátem?" U něho se to vztahovalo samozřejmě k boji s Microsoftem. Nám přišlo záhodno ztotožnit se s tím heslem a vytvořili jsme v podstatě všechno, co se děje na Kryštof Kempech, v pirátském duchu. A jsme velmi rádi, že na tu hru s námi přistoupili i lidé. Jezdí totiž v různých kostýmech pirátů, hlavně tedy děti. A tak je to fajn. Řekli jsme si, že každé dva roky, co ty kempy budou, se ponesou v nějakém stylu.

Když se ohlédneš zpátky, co byl ten prvotní impulz pro vznik takových kempů?
Richard: Jednak to byly takzvané lavičkové koncerty, které jsme začali dělat a jezdilo na ně více a více lidí. Nás začalo hodně bavit jen tak někam přijet a říct, že tam budeme. Celkově to bylo takové neoficiální. A říkali jsme si, že podobnou atmosféru bychom si chtěli vybudovat. To asi člověk může skutečně vybudovat až tehdy, když má něco vlastního. Nejde to na koncertě, setkání sice ano, protože pak míváme autogramiádu a tak podobně, ale není to takové setkání jako na Lavičkách. A druhým důvodem byly některé festivaly, protože se nám v uvozovkách nelíbilo, jak se chovají k našim fanouškům. A my jsme našim fanouškům řekli: "Tak víte co? My se o vás pokusíme postarat tak, jak bychom si to představovali." A třetím důvodem je to, že jsme už všichni tátové. Zjistili jsme, že na spoustu festivalů bychom nemohli vzít i děti, že to úplně nejde. Proto jsme chtěli vytvořit festival pro generaci našich vrstevníků, kteří nás začali poslouchat před těmi 23 lety, a všimli jsme si, že dnes si vozí na akce i své děti. Přáli jsme si udělat takový festival, aby právě tito fanoušci mohli přijet i s dětmi, protože třeba na halové koncerty je neberou, do klubu někdy ano, ale není to prostě ono. A tady mají takové prostředí, že může přijet celá rodina, takže je to vlastně koncipované jako family festival.

Několikrát jste své fanoušky překvapili spontánním unplugged vystoupeními, která jste pojmenovali Lavičky, už ses o nich tady zmínil. U nás to zatím není nějak běžné. Kde jste čerpali inspiraci pro tyto koncerty?
Richard: My jsme se jednou nudili, byli jsme na soustředění a už jsme měli 'dosoustředíno'. Dost nám už chybělo hraní. Myslím, že to byl nápad našeho basisty Nikolaje. Ten řekl: "Tak pojďme někam zahrát." Nejdříve jsme si z toho dělali legraci, ale pak jsem řekl, proč vlastně ne. Podívali jsme se na nějaké nejbližší městečko v okolí, což bylo Opočno. Našli jsme si tam park, napsali jsme na náš Facebook: "Hele, přijedeme zahrát na lavičku v tomhle parku." Asi za hodinu nám volala paní starostka, jestli chceme policejní ochranku. Řekli jsme jí, že ne, že tam určitě nikdo nepřijde. My jsme si opravdu mysleli, že přijde třeba jen čtyřicet až padesát lidí. Nakonec jich dorazilo asi tři sta, což nás překvapilo. Byly to hodně hezké Lavičky, protože jsme tehdy s sebou neměli vůbec nic. Opravdu jsme si přivezli jen španělky a začali hrát. Ale už na těch prvních několika místech jsme poznali, že pro těch 300 lidí jsme to neuzpívali a neuhráli. Naštěstí jsme s nimi měli takovou dohodu, že jakmile začneme nějakou píseň, budou zpívat, a ti za nimi a dál budou vědět, co se vlastně hraje a zpívá. Takhle to tedy fungovalo na těch prvních Lavičkách. Mezi lidmi se to rychle rozkřiklo, začalo je to bavit a nás to také baví. Je to vlastně taková hra, vyhlašujeme to tak tři hodinky předem, aby lidi měli možnost eventuálně dojet, a oni fakt přijedou. Když je to do vzdálenosti sta kilometrů, tak dorazí. Už jsme to tedy museli začít přizvučovat, protože třeba v Mělníku nebo v Praze bylo na Lavičkách kolem tisíce pěti set až dvou tisíc lidí. Ale pořád to má neformální nádech našeho setkání s fanoušky.

Na co se mohou těšit návštěvníci vaší podzimní Srdcebeat Club Tour?
Richard: Myslím, že bude podobná jako jarní část turné. Možná něco změníme, ale jsou to vlastně už poslední koncerty, které k té desce absolvujeme. A tím éru Srdcebeatu ʻuzavřemeʻ a vrhneme se na přípravy oslav našich pětadvacátých narozenin. Příští rok budeme hrát jen dva koncerty. První začne náš pětadvacátý rok a bude na podzim. A celé by to mělo vyvrcholit společně s Kempy v roce 2018, které by se měly nést v duchu narozeninové party.
Prozradíš, jaký by měl být další singl a kdy bychom se mohli těšit na videoklip?
Richard: To ještě nevíme, teď o tom zrovna přemýšlíme, že bychom možná ještě jednu píseň vzali. Zatím totiž ještě přesně nevíme, jak naložíme s těmi našimi pětadvaceti lety, jestli vydáme 'bestofku' a k tomu uděláme nějaké tři nové věci, nebo zda začneme rovnou dělat novou desku. Já myslím, že po Kryštof Kempech v září se rozhodne. Tak uvidíme.

Na festivalu v Kadani jste se před pár lety setkali i s kapelou The Rasmus. Jak dané setkání proběhlo, měli jste čas si popovídat?
Richard: Oni samozřejmě vůbec neznají tu naši českou scénu. Své hvězdné období už mají asi za sebou, protože byli docela překvapení, že jsme měli o trochu více lidí než oni a že to nečekali. Sledovali náš koncert, protože jsme hráli před nimi, pak teprve oni. Po koncertě za námi přišli, což od nich bylo hodně milé a hezké, a říkali, že na nás koukali, moc se jim naše vystoupení líbilo a že jsme asi v Čechách hodně populární. Viděli, že na nás totiž přišlo opravdu hodně lidí. Tak jsme jim řekli, že to tak prostě někdy je, lidi si chtějí zkrátka zazpívat, ať si to tedy nijak neberou. My jsme se zase podívali na ně, a měli super koncert. Společně jsme pak tak nějak poklábosili. Ale byli jsme rádi, že oni sami dorazili za námi do šatny.

Já už během odpoledne na tom festivalu potkala baskytaristu Eera, který se mě právě na vás ptal, co jste vlastně zač, že o vás slyšel mluvit návštěvníky, že se na vystoupení Kryštof těší.
Richard: Je vlastně hezké, že se vůbec zajímají o to, kdo tam hraje a co to je, protože si myslím, že tohle moc zahraniční kapely nedělají. Ale jak říkám, byli moc milí. My jsme se s nimi pak vyfotili, naši fanoušci měli radost, že s nimi máme fotku, a ostatně my také.

Dříve jste s Alešem Juchelkou uváděli hudební pořad Medúza. Jak s odstupem času vzpomínáš na moderování dané hitparády?
Richard: Vzpomíná se na to velmi hezky. Mně to opravdu moc dalo, dělal jsem to dokonce dvanáct let. Jednak mě to naučilo něčemu před kamerou, což je trošku jiná kategorie herectví. Já mám totiž vystudované divadelní herectví. V divadle jsem se trošku pohyboval, ale tohle je opravdu jiný žánr, takže ta kamera hrozně moc naučí. A pak jsem tam poznal fakt super partu lidí a s Alešem Juchelkou jsme stále přátelé. Myslím, že mohu říci, že jsme jako jedni z nejlepších přátel, stále se setkáváme, když to jde. Navíc jsem dělal pořad s muzikou, kterou miluji, i když samozřejmě ne všechny písně, které jsme tam hráli, se mi líbily. Ale to byla prostě hitparáda. Hlavně mě hodně bavilo, jakým způsobem jsme to dělali, že tam byly takové skeče, trošku jako divadlo. A dodneška si to lidé pamatují a zastavují mě, že se na to koukali a pamatují si, jak Aleš pořád jedl bůček. Myslím, že i pro mě to byla taková hezká éra.

A ty jednotlivé skeče jste vymýšleli společně s Alešem?
Richard: Hlavně to měl na starost pan dramaturg a scenárista Marek Dohnal. Ten to dělal ze začátku úplně sám, pak jsme se do toho zapojovali více a více. Následně jsme se začali zase odpojovat, protože jsme už neměli tolik času, ono to bylo totiž každý týden. Ale jak už nás znal, tak ono je to vždycky, že něco dostanete na papíře a pak to jinak uděláte nebo předvedete. Takže jsme už následně věděli jen rámcově, že budeme dělat třeba tohle a něco k tomu říkat. Ale třeba takové ty skeče, které byly fakt vypointované, ty jsme už měli připravené předem, a hlavně od něho. My jsme si z toho dělali trošku prču a to bylo právě zábavné pro nás.

Myslíš si, že je v současné době dost prostoru i pro nové umělce, aby se mohli prosadit v hudební sféře?
Richard: Je to těžké, ale zase na druhou stranu je tady internet, který tehdy nebyl - nebo ne v takovém měřítku. Hodně lidí v něj samozřejmě věří a spoustě z nich to i pomohlo. Jak se zdá, tak více pomáhá youtuberům, kteří vytvářejí trochu jiný obsah než ten hudební, spíše televizní. Takže si pořád myslím, že tím nejdůležitějším médiem zůstává rádio. A kapela jako taková si stále musí vše budovat od začátku, vyjezdit si to nebo se vydat s někým na turné. Chybou dnešní doby nebo mladé generace podle mě je, že chce všechno teď a hned. Ono se to občas někomu podaří, ale jen málokdy. Většinou si to člověk musí opravdu vydřít a vyjezdit. To je vlastně otázka na kluky z kapel, jestli to chtějí. Jenže dneska si člověk může hned koupit kytaru, kombo, počítačový program a rychle vše nahrát, nejlépe to pak hned dát na YouTube a myslet si, že se rázem něco stane. Ono to tak není a je vidět, že i něco, co může mít na internetu miliony zhlédnutí, pak naživo nefunguje. Lidi na to pak nechodí, dorazí jich na koncert třeba jen padesát šedesát. Ona to pro tu generaci, jak je počítačová a youtuberská, má i své záludnosti. Je to přesně to, že můžeš mít odklikány miliony views, ale nepřitáhneš lidi na koncert. Myslím, že tohle musejí kluci, kteří dneska začínají a používají internet, zlomit. Musejí donutit své fanoušky nejen klikat a koukat na videa, ale i zvednout zadek, vyjít z pokoje od počítače a jít na jejich koncert, protože tam je to ten opravdový zážitek. A to je to, co jsme chtěli udělat na Kempech, prostě dát lidem opravdový zážitek. A doufám, že se nám to povedlo. Ona už nám i přišla první odpověď, protože jsme letošní Kempy s dohromady padesáti tisíci lístky vyprodali na každou zastávku vždy za jediný den. U prvního ročníku to tak nebylo, ale teď na to lidé čekali, chtěli ten zážitek. Počkali tedy na tu půlnoc, a bylo to vše rázem pryč. Protože oni sice mohli klikat na videa, co dáváme z Kempu, ale chtěli to všechno zažít, a to je důležité. A jestli tohle ti mladí v budoucnu také dokážou, tak to bude super! Ale to už je jejich úkol, který nebude lehký.

Co bys chtěl vzkázat fanouškům?
Richard: No, teď upřímně nevím, jestli máme i nějaké fanoušky na RockShocku, když jsme popová kapela. Já si ale stejně myslím, že je vždy nejdůležitější písnička. A je jedno, jestli je to Max Cavalera a Roots Bloody Roots, nebo když zpívá Honza Nedvěd Podvod. Prostě buď to člověka zaujme, nebo ne. Pokud tedy máme nějaké fanoušky i u vás a byli třeba na nějakém našem koncertě, tak bych jim chtěl moc poděkovat za to, že přišli. A pokud ještě ne, tak ať ignorují různé předsudky, protože to není úplně správné, a ať se někdy přijdou podívat i na popový koncert.


Rozhovor s Light & Love

27. prosince 2016 v 17:33 | Ragosta33 |  Moje rozhovory se známými osobnostmi
Kapela LIGHT & LOVE vtrhla jako svěží vítr se svými přirozeně hravými a pozitivně laděnými písněmi na tuzemskou hudební scénu a hned díky prvnímu singlu Blueberry Sky, který se stal také 3. nejhranějším českým songem v ČR, si získala pozornost posluchačů i hudebních stanic. Autorské sourozenecké duo Honza (Johny) a Lukáš (Kosak) Balcárkovi dříve také působilo v kapelách Insert Coins nebo Johny Said The Number. V pořadí druhá zmíněná si vybudovala slušnou pozici na české alternativní scéně. Po slibném začátku přijalo jádro kapely nové jméno a pod názvem Light & Love se orientuje na veselý a hravý inteligentní pop s harmonickými texty bez předsudků.

Před chvílí jste odehráli svůj set na festivalu Rock For People. Jak jste si užili vystoupení?
Kosak: Strašně mě to bavilo, bylo to úplně super. Potěšilo nás, že už ve čtrnáct hodin byl vlastně plný stan, že lidi byli moc fajn a šli do toho s námi.
Johny: My jsme si říkali, že to bude fajn, takové chill-out pěkné odpoledne. Ale mile nás překvapilo, že to tak skvěle zafungovalo.

A pokolikáté tady vlastně už vystupujete?
Johny: Vystupovali jsme tady už potřetí, ale poprvé to ještě bylo s naší předchozí kapelou Johny Said The Number, dvakrát pak s Light & Love.
Kosak: Na tom prvním vystoupení jsme vlastně hráli ještě v tom hangáru a dnes premiérově na Šapitó stage.

A o jaké novinky byste se rádi podělili s našimi čtenáři?
Johny: Novinek je právě celkem dost. Aktuálně nám vyšel singl Country Boy i s klipem, který jsme vlastně udělali ve spojení s fanoušky. To byl přímo nápad od Kosaka, abychom do toho zapojili i právě naše fans. A ti byli moc rádi, že mohou něco poslat a v tom klipu se uvidí. Je to prostě taková sranda a celé pojaté jako letní klip. Nyní jsme dokončili i desku, která vyjde na podzim. Pracovali jsme na ní delší dobu, ale fanoušci se už brzo dočkají.
Kosak: Já jsem narazil na video, kde ještě s tou předchozí kapelou slibujeme, že vydáme desku v roce 2011. Když jsem se na to podíval, říkal jsem si, co jsme vlastně všechno od té doby stihli. Ono to bylo spíš tak, že jsme rok co rok dělali pokaždé něco nového. Skončili jsme s tou starou kapelou a přeformovali se. Potom se Johny učil produkovat ve studiu, následně jsme produkovali i jiné kapely a projekty. To vlastně byly ty další roky, pak přišly na řadu i naše songy. Proto teprve teď vyjde naše deska. Byla to prostě taková evoluce a nyní se budeme naplno věnovat její propagaci.

A přesné datum vydání desky je už známo?
Johny: Mělo by to stoprocentně vyjít už na podzim.
Kosak: My jsme se právě dověděli, že hodně kapel teď vydává desku v září. Snad každý, s kým jsem v poslední době mluvil, že bych to ani na rukou nespočítal, bude vydávat desku hned na začátku podzimu. Tak uvidíme, jestli najdeme nějaké speciální datum.

Určitě potom s novou deskou vyrazíte i na nějaké turné. Můžete nám přiblížit, co zajímavého chystáte?
Johny: Právě i Thom Artway vydává na podzim desku, proto teď řešíme, že pojedeme na společné turné. Jsme s nimi opravdu dobří kamarádi, tak se na to moc těšíme.
Kosak: To ano, oni jsou hodně super. To je něco, co mi přijde kompatibilní k nám, že to tak nějak jde dohromady i tím, že zpíváme všichni anglicky, navíc to jsou úplně v pohodě týpci. Víme, že to prostě bude fungovat. Už se nemůžeme dočkat, až spolu vyrazíme na turné.

Už jste tady zmínili produkování i pro další interprety, tak jestli to můžete nějak rozvést...
Johny: Já právě teď ještě dodělávám desku skupiny Mirai, předtím jsem pracoval na albu pro Voxela nebo Pavla Calltu. Také jsem udělal pár remixů pro kapelu Kryštof, je toho prostě víc. A aktuálně s naším singlem Country Boy vyšel ještě jeden s názvem Generace O, což je vlastně z Óčka. To právě oslovilo několik interpretů a mě jako producenta, jestli bych se na tom chtěl podílet. Přišlo mi to jako super nápad, prostě takový letní fajn song.

A jak probíhalo natáčení videoklipu k této písni?
Johny: Bylo to opravdu super. Natáčelo se to celý den různě v Praze, ta hlavní část pak v jedné botanické zahradě. To se pak ta písnička pustila a u toho se prostě juchalo.
Kosak: Panovala u toho skvělá nálada a sešli se tam super lidi. I když jsme si prvně říkali, že moc nejsme na takové ty kompilační songy, protože z toho může lehce vyplynout spíš kýč. Šli jsme do toho s tím, že to bude společný song několika interpretů, ale mělo by to mít nějaký ten message nebo význam, co by bylo takové povznášející a dalo lidi dohromady. Tak jsme čekali, co napíšou za text, Johny mezitím složil tu hudbu.
Johny: Ono je to sice česky, ale my jsme si tam prosadili tu jednu větu "We're one made of love", protože jsme chtěli něco jakoby mezinárodního a univerzálního, co bude dávat smysl a porozumí tomu v podstatě každý. Prostě aspoň takový malý touch. Jinak text napsal Pepa Bolan z kapely Mandrage a tu rapující část dělal Beef z ATMO music.

Kde získáváte inspiraci při skládání nových písní?
Johny: To je podle mě hodně různé. Rozhodně je to podmíněné i tím prostředím, kde žijeme. Vnímáme to tak, že na Moravě je ohromný prostor, jsou tam lesy, louky, klid a nic hektického se tam jakoby neděje. Proto bych třeba já nemohl bydlet v Praze, protože je tam strašně moc lidí, stísněná energie.
Kosak: Je až tak nějak ucpaná, soutěživá a uspěchaná, prostě v tomhle smyslu.
Johny: A tam u nás má člověk spoustu prostoru pro fantazii a různé zážitky, prostě taková svoboda.

Kdo je vlastně vaším hudebním vzorem a na jaké hudbě jste vyrůstali?
Kosak a Johny: Začalo to tak, že naším hudebním vzorem byli Green Day, to bylo úplně první, co jsme začali s kapelou řešit. Dále pak Blink 182, Sum 41, My Chemical Romance, Simple Plan a tak podobně. Tohle všechno nás tak nějak oslovilo a řeklo nám, ať jdeme do toho, věnujeme se hudbě a tomu, co nás v životě baví. To byl ten prvotní vibe. A začali jsme právě tak, že jsme vlastně hráli půl na půl naše písně a covery, tehdy to byl takový pop-punk a rychlejší styl. Potom časem přece jenom nastala doba, kdy jsme slyšeli jenom to samé, každý druhý song nám připadal stejný, co se všude hrálo. Tak proto jsme začali hledat inspiraci jinde, ohlédli jsme se zpět do historie a dost nás oslovila hudba The Beatles, dále všechny ty starší kapely, co byly kdysi dávno. A pak už jako by to nemělo hranice a nechali jsme se inspirovat vším možným - právě od těch The Beatles přes Michaela Jacksona, Coldplay, Owl City. Pak už záleželo na tom, že ta hudba měla něco do sebe, co nás svým způsobem inspirovalo. Kdybychom měli říct, co jsou naše hlavní hudební vzory, tak je to mix takového písničkářství ze šedesátých let na základě těch harmonií, a potom zároveň taková ta moderní i trochu taneční hudba.

Na svém YouTube máte i pár povedených coverů. Můžeme se těšit na nějaké další video?
Johny: V plánu to aktuálně nemáme, ale vůbec se tomu nebráníme a uvidíme. Nás to napadne vždycky tak spontánně, když se nám nějaký song hodně líbí.

A připravujete do budoucna ještě něco dalšího zajímavého?
Johny: Pro nás je teď hlavní ta deska na podzim, na to se soustředíme nejvíc.
Kosak: Teď to máme tak, že se aktuálně řeší deska a všechny singly kolem ní. Možná ještě naplánujeme natočit něco v zahraničí, ale to se nechte překvapit. Pojedeme pak to již zmíněné společné turné. To je teď to hlavní, co nás nyní čeká. Ještě uvažujeme nad tím, který bude náš singl, jestli prvně přijde na řadu Under The Low Sun, nebo dáme přednost něčemu jinému.

Co byste na závěr vzkázali svým fanouškům?
Johny a Kosak: Chtěli bychom jim říct, že je máme moc rádi. Děkujeme každému, kdo poslouchá naši hudbu. Pokud jim ta hudba dává něco, co je oslovuje nějak niterně, tak nás to moc těší a je to super.


Rozhovor se Skillet

27. prosince 2016 v 17:26 | Ragosta33 |  Moje rozhovory se známými osobnostmi
Kapela SKILLET je držitelem platinové desky za album Awake, vítězem Billboard Music Awards, několikrát byla nominovaná na Grammy Awards, některé z nominací proměnila, má miliony zhlédnutí na YouTube. To vše je čtyřlístek z Memphisu, který od svého založení v roce 1996 prošel několika změnami v sestavě. V současné době vystupuje ve složení JOHN COOPER (zakládající člen), KOREY COOPER, JENNIFER LEDGER a SETH MORRISON. Jejich muzika je energická, s aktuálními a trefnými texty. Hrají různé žánry - nejen typický rock, ale i ten alternativní a industrial, v jejich skladbách se objevují také prvky nu-metalu. Hlas zpěváka Johna Coopera je pro kapelu typický nejen svou naléhavostí, živostí, ale i surovostí. Od svého vzniku skupina vydala už 8 desek, 2 DVD a její písně můžete slyšet i v několika filmech. Aktuálně se schyluje k vydání nového alba Unleashed. A při této příležitosti nám přímo frontman kapely zodpověděl pár dotazů.

Dnes zakončíte své evropské turné na festivalu Rock For People. Jak se s kapelou těšíte na tuto show?
John: Popravdě se už nemůžeme dočkat, až to tady večer rozjedeme. Zatím jsme v Čechách hráli teprve jednou, tak jsme rádi, že jsme se k vám mohli opět podívat.

V minulosti jste byli i hostem na turné kapely Nickelback. Co jste si z toho turné odnesli za hudební zážitek?
John: Bylo to opravdu úžasné! Jednalo se o naše vůbec první turné v Evropě, navíc s takovou velkou hvězdou. Poznali jsme spoustu jejich fanoušků, kteří skvěle přijali i naši show, a navštívili poměrně velkou část Evropy. Dokonce se k nám přidaly i naše děti, a bylo to super.

Jednou ze zastávek během tohoto turné byla právě i Praha. Jak na tuto premiéru v České republice vzpomínáš?
John: Musím upřímně přiznat, že právě Praha je jedním z mých nejoblíbenějších měst nejen v Evropě, ale i na celém světě, která jsem kdy navštívil. Měl jsem trochu čas se podívat po okolí a moc se mi tu líbilo.

Vaše nové album vyjde už letos v létě. Co od něho můžeme očekávat?
John: Nové album ponese název Unleashed a už se popravdě nemohu dočkat, až konečně vyjde, protože patří k mým oblíbeným, které jsme za posledních deset let vydali. Neřekl bych, že bude znít úplně tvrdě, spíše velmi rozmanitě a energicky. Najdete tam i takové ty hymnické popěvky, které dokážou na koncertech dav skvěle nakopnout, aby se pořádně vyřádil a užil si naši show. Právě během vystoupení na Rock For People představíme i novou skladbu Back From The Dead.

Prozradíš mi, jestli máš na novém albu přece jen nějaký song ze všech nejraději?
John: Jasně že ano. Ale netuším, jestli to bude takový ten typický rádiový singl. Je tu jeden song, který se jmenuje Out Of Hell, což je asi nejvíc metalová píseň, co jsme kdy nahráli. A opravdu jsem si ji moc oblíbil. Zní velmi tvrdě, rychle a energicky, něco ve stylu Iron Maiden a tak podobně. Má i skvělé kytarové sólo. Prostě mě ten song hodně baví.

Před pár dny vyšlo nové video k prvnímu singlu Feel Invincible. Jak probíhalo jeho natáčení?
John: Ano, je to čerstvá novinka. Bavilo mě to, i když upřímně, normálně moc rád natáčení nemám. Přijde mi to takové zvláštní a trochu stresující, protože jako hudebník moc nenadělám s tím, jak vlastně na konci bude to video vypadat. Lepší je, když mám plně pod kontrolou, jaký bude ten výsledný umělecký výraz. Ale nakonec to byla zábava, protože jsme si s režisérem porozuměli, všechny záběry, co jsem viděl, se mi taky líbily. Hlavně ta část s bojovníky vypadá skvěle. Takže jsem s výsledkem spokojen.

Čeští fanoušci by byli určitě nadšeni, pokud byste zavítali opět k nám. Máte v plánu jet k nové desce i nějaké evropské turné?
John: Zatím jsme to tedy neoznámili oficiálně, ale určitě něco připravujeme a do Evropy bychom se rádi brzo vrátili. Ještě nemáme sestavený konkrétní seznam měst, tak nemohu stoprocentně koncert u vás potvrdit. Ale to neznamená, že se to nemůže do budoucna změnit. Doufám, že se tak stane, protože se nám u vás zalíbilo.

Video k písni Monster má na YouTube už přes 150 milionů zhlédnutí. Čím si to vysvětluješ a který song je zrovna tvůj oblíbený?
John: Právě Monster je asi náš největší hit a jsem upřímně šťastný, že jsme ho složili. Možná není pro mě tím nejoblíbenějším songem, co se týče studiových nahrávek, ale určitě ho rád hraji naživo, protože snad každý návštěvník koncertu ho zná a skvěle na něj reaguje. Asi bych dal ale přednost třeba písním Rebirthing, Awake And Alive nebo Hero. Možná bych volil právě tyto skladby, protože jsou podle mě jedinečné a zní mnohem více jako Skillet, Monster právě naopak trochu méně. Ale to myslím ničemu nevadí, protože stejně doufám, že se mi podaří v budoucnu napsat nějaký song podobného ražení. Nejraději mám právě ty písně s houslemi a smyčci, což by se dalo označit jako typické pro naši kapelu Skillet.

Získali jste už mnoho hudebních ocenění, namátkou vybírám ceny Grammy. Vypadá to, že jste kapela, které se opravdu daří. Co si o tom myslíš?
John: Samozřejmě to tak může vypadat. Jsme opravdu šťastní z mnoha důvodů. Naše kapela existuje už docela dlouho a oceňujeme, že je stále tolik fanoušků, kteří naši hudbu mají rádi. Možná dneska málokdo ví, že slavíme už dvacet let od jejího založení. Máme velkou radost, že se věnujeme hudbě už po takovou dobu, což je podle mě super. Také nás těší, že jsme teď na turné v Evropě, předtím třeba i v Rusku. Když to tak zhodnotím, určitě jsme velmi šťastní, ale předcházela tomu spousta tvrdé práce.

Co všechno v nejbližší době s kapelou chystáte?
John: Deska nám vyjde už za měsíc, potom bude logicky následovat turné v Americe, kde budeme právě těmi headlinery, na což se velmi těším. Doufám, že se pak hned vydáme do světa a bude následovat i ta evropská část turné. Ostatní věci jsou ještě ve hvězdách.

Co bys rád vzkázal českým fanouškům?
John: Upřímně jsem rád, že lidé vědí, co jsme vlastně za kapelu. To mě vždy mile překvapí, ať už vystupujeme kdekoliv. Dneska se jedná o naše první vystoupení na tomto festivalu a moc se mi tady zalíbilo. Už se těším na večerní show. Doufám, že se lidem bude líbit a přijdou na naše vystoupení i příště. Moc děkujeme fanouškům za jejich podporu.


Rozhovor s Turbowolf

27. prosince 2016 v 17:00 | Ragosta33 |  Moje rozhovory se známými osobnostmi
Heavyrocková kapela TURBOWOLF z Anglie si svůj věhlas získala už krátce po svém vzniku v roce 2008 díky velmi energickým živým koncertům. Právě rázná kombinace heavy metalu, rocku a elektroniky na návštěvníky jejich show tolik zapůsobila. Kapela aktuálně vystupuje ve složení CHRIS GEORGIADIS, ANDY GHOSH, LIANNA LEE DAVIES a BLAKE DAVIES. Před vystoupením na Rock For People jsme zastihli kapelu v kompletní sestavě na krátký rozhovor.

Jak se těšíte na dnešní vystoupení?
Lianna: Cesta k vám byla celkem dlouhá, ale už se nemůžeme dočkat, až budeme stát na pódiu. Myslím, že to bude hodně divoká a šílená show oproti jiným východoevropským vystoupením, na která jste tady zvyklí nebo budou během festivalu k vidění.

Měli jste čas se porozhlédnout po okolí?
Andy: Ano, prošli jsme si samozřejmě areál tohoto festivalu, který mimochodem vypadá velmi dobře. A přímo v Hradci Králové jsme třeba navštívili Bílou věž, ze které je pěkný výhled na město.
Chris: Souhlasím, moc se nám tu líbí.

Nejedná se ale o vaše první vystoupení v České republice. Jak vzpomínáte na loňský koncert v Praze?
Chris: Bylo to naprosto úžasné a jsme rádi, že jsme zase tady.
Lianna: Přesně tak, minule jsme si to moc užili. Těšíme se, až to tady dneska opět rozjedeme.

Na začátku své kariéry jste vyrazili na turné například s kapelami The Computers nebo KoЯn. Můžete mi popsat, co jste si z tohoto období odnesli za inspiraci pro vlastní skladby?
Lianna: V té době jsem ještě v kapele nebyla, ale popravdě jsem také fanynkou The Computers, jsou skvělí.
Chris: Je to sice už dávno, řekl bych tak rok 2008, ale stali se z nás přátelé. Bylo to moc fajn.
Andy: Byla to zajímavá příležitost představit naše skladby novým fanouškům. A u kapely KoЯn to bylo podobné.
Chris: To už se asi psal rok 2010 a myslím, že to zatím byl náš největší zážitek hrát před tolika lidmi. To se nepoštěstí jen tak někomu.
Andy: Hodně nás to tenkrát nakoplo a znamenalo to velký posun v naší kariéře, protože nám to otevřelo dveře na evropský hudební trh.

Minulý rok vám vyšlo druhé studiové album Two Hands. Slyšela jsem na něj hodně kladných recenzí. Co byste o tomto albu prozradili?
Lianna: Vystihlo by to asi jedno slovo, že je hodně hlasité.
Chris: Těžko se to popisuje, protože každý z nás v tom vidí něco jiného a zhodnotil by ho jinak. Nejlepší je, když si ho každý poslechne sám a udělá si na to svůj názor.
Blake: Ale já bych řekl, že je rozhodně super a zní skvěle.

A který song z tohoto alba jste si oblíbili ze všech nejvíce?
Blake: Asi bych vybral píseň Solid Gold.
Chris: U mě tedy vede nejvíc song Rich Gift.
Lianna: Také bych asi zvolila Solid Gold. Ale zajímavostí je, že vlastně existuje více verzí této skladby.
Andy: Vypadá to téměř na shodu, ale rozhodně Solid Gold.

Zaslechla jsem, že byste měli aktuálně připravovat i další album s názvem Quell: The Ever Changing Sorcerer Of Past, Present & Future, o kterém se proslýchá, že by mělo vyjít v den dalšího zatmění slunce. Co je na tom pravdy?
Chris: Aktuálně se věnujeme skládání jednotlivých písní, takže nemůžu jednoznačně říci, kdy by album přesně mohlo spatřit světlo světa. Záleží to prostě na více aspektech.
Lianna: Některé písně bychom chtěli zahrát právě už během dnešní show.

O jaké novinky byste se s námi chtěli ještě podělit?
Chris: Teď se hlavně soustředíme na novou desku a ostatní jde stranou. Uvidíme, co budoucnost přinese.

A jaký vzkaz máme vyřídit vašim fanouškům?
Turbowolf: Zdravíme vás! Máme vás moc rádi a děkujeme za podporu, že utrácíte peníze za alba a lístky na koncerty. Těší nás, že máte rádi naši hudbu.


Rozhovor s Five Finger Death Punch

27. prosince 2016 v 16:56 | Ragosta33 |  Moje rozhovory se známými osobnostmi
Americký heavymetalový uragán FIVE FINGER DEATH PUNCH vznikl v roce 2005 v Los Angeles. Koncerty mívají vyprodané v dostatečném předstihu. Alba si výborně vedou v celé řadě hitparádových žebříčků, v USA i Kanadě byla ověnčena zlatem a přinesla například hit Lift Me Up, ve kterém se představil Rob Halford z Judas Priest. Mají silnou fanouškovskou základnu a jejich živá vystoupení jsou pověstná pro velká gesta, mohutný zvuk, jednoduchou a údernou hudbu stojící zejména na masovém zvuku kytar a zapamatovatelných refrénech. O novinkách ohledně kapely si s námi popovídal baskytarista CHRIS KAEL.

Aktuálně jste na evropském turné. Jak bys ho zatím zhodnotil?
Chris: Moc si ho užíváme, je to zábava. Zrovna včera jsme s kluky měli skvělou party. A na dnešní show se už moc těšíme. Vždycky se snažím zjistit, co je k vidění v těch určitých městech. A když máme s kapelou volnou chvilku, rádi vyrážíme na obhlídku zajímavých míst. Při poslední návštěvě Prahy jsem se třeba zastavil v Hard Rock Café a sešel se tam s přáteli. Bylo to fajn. I dneska jsem navštívil areál festivalu Rock For People, a vypadá to tady hodně zajímavě. A oceňuji, jak jste tady všichni takoví milí. Když nás potkáte, jak se tu procházíme, slušně nás požádáte o fotku a berete ohledy i na druhé fanoušky. To se mi opravdu líbí.

Jméno vaší kapely je inspirováno klasickými orientálními filmy o bojovém umění. Které jsou třeba tvé oblíbené?
Chris: Název kapely je vlastně odvozen z filmu Kill Bill, kde je to v podobném znění. Ale řekli jsme si, že by to nevyznělo úplně nejlépe a na tričku by to taky nemělo ten správný efekt, proto jsme to mírně upravili. A popravdě sleduji televizi docela rád, od pořadů na HBO po Games Of Thrones. Docela mě baví i Survival, kde ty soutěžící nechají na pustém ostrově a oni musejí přežít. Už jsem nad tím i přemýšlel, že by bylo zajímavé, kdybych se toho také zúčastnil.

V minulosti jste byli na turné například s kapelami KoЯn, All The Remains nebo Disturbed. Jak na to vzpomínáš?
Chris: Myslím, že to ve všech ohledech bylo super a dost nás hraní s nimi bavilo.

Který ze současných či minulých interpretů měl na tebe velký vliv v hudební kariéře?
Chris: Asi nejvíc mě od mého dospívání ovlivnil právě Gene Simmons z kapely KISS. Viděl jsem ho v nějaké televizní show, když mi byly asi 3 nebo 4 roky. V tu chvíli jsem sice ještě úplně netušil, co všechno dělá. Ale v ten moment jsem si řekl, že ať už je to cokoliv, chci to dělat také.

Album Got Your Six vyšlo loni v září. Co bys o něm řekl ve srovnání s předešlými deskami?
Chris: Určitě jsme prošli určitým vývojem, což se odráží i na samotné desce. Když jsme právě psali písně na toto album, říkali jsme si, že to chce opravdu úderné texty a silné melodie, které strhnou dav a naživo budou znít skvěle. To se nám doufám povedlo. Příkladem může být právě píseň Jekyll And Hyde, která na koncertech funguje opravdu výborně.

Víš, jaký další singl bude následovat?
Chris: Upřímně si to teď nevybavuji. Kdybych se ale vsadil a nevyhrál, docela nerad bych se pak zbavoval svých vousů.

Tak dobře, nebudeme to raději riskovat. Který song z tohoto alba máš tedy v oblibě?
Chris: To bych už vědět mohl, to je pravda. V tom případě bych zvolil song No Sudden Movement. Připomíná mi totiž takový ten starší rockový hutný styl, vynikají tam i bubny a celkově to zní vážně skvěle. Nějakou dobu právě už uvažujeme nad tím, že bychom k ní natočili i video, nápad bychom už měli. Tak uvidíme, jak to dopadne.

Minulý rok jste vystupovali v Praze společně s kapelou Papa Roach. Jak jste si užili tento koncert?
Chris: Bylo to úžasné. Kluci z Papa Roach jsou hodně milí týpci. Někdy je třeba to cestování během turné trochu nudnější, ale právě s nimi to byla opravdu zábava. A nyní s nimi budeme pokračovat v turné po Kanadě, což bude určitě zase jedna velká party!

Máš ještě nějaké novinky, o které by ses chtěl podělit s našimi čtenáři?
Chris: Mohu prozradit, že jsem z důvěrných zdrojů zaslechl, že se chystá na příští rok další evropské turné. Zatím tedy netuším, kdy to bude a s kým přesně bychom měli vystupovat, ale určitě bychom se chtěli vrátit i k vám.

A co bys na závěr rád vzkázal vašim fanouškům?
Chris: Neklesejte na mysli, poznávejte svět, vyhněte se negativním věcem a poslouchejte naši hudbu, ať v ní najdete inspiraci, kterou hledáte. Vstaňte ze svého gauče a zajděte si raději do posilovny, buďte aktivní a hlavně šťastní.