Prožij každý svůj den naplno, jako by byl tvůj poslední!!!

Rozhovor s Papa Roach

23. prosince 2017 v 17:03 | Ragosta33 |  Moje rozhovory se známými osobnostmi
Americká partička PAPA ROACH už brzy opět zavítá do České republiky. Konkrétně v neděli 17. září vystoupí v pražské Malé sportovní hale, kam si jako hosta pozvali kapelu FRANK CARTER & THE RATTLESNAKES z Velké Británie. Protože jsme chtěli zjistit, co je u skupiny nového, bubeník TONY PALERMO nám odpověděl na pár otázek.

Už za pár dní budete mít v České republice další koncert. Co můžeme očekávat od vašeho letošního vystoupení?
Snažili jsme se ještě více produkčně vylepšit pódiovou show, můžete se těšit i na novinkové skladby.

Jak se s kapelou těšíte na právě připravované evropské turné?
Nemůžeme se už dočkat, až konečně vyrazíme na turné a budeme hrát i nový materiál. Publikum v Evropě je vždy tak plné energie a máme tam několik velmi oblíbených míst, kde rádi vystupujeme.

Letos v květnu vám vyšlo nové album Crooked Teeth. Myslím, že se opravdu vydařilo. Co jsem tak postřehla, CD získalo hodně kladných reakcí jak od vašich fanoušků, tak hudebních kritiků. Překvapilo vás to?
Děkujeme, že sis ho poslechla. Vytvořili jsme kolekci nových písní, kterými jsme chtěli opět překonat své hranice. Deska působí více vyzrále, ale neztrácí nic z našich původních kořenů. V textech najdete spoustu témat o aktuálních otázkách ve společnosti, takže to není až takové překvapení, jak na desku lidé reagují.

Která skladba z nového alba se ti nejvíce vryla pod kůži? A jaký příběh se k ní vztahuje?
To je opravdu těžké odpovědět, ale asi bych zvolil titulní píseň Crooked Teeth. Miluji tu energii a na jaká místa tento song posluchače zavede. Její příběh je úplně jednoduše o nedokonalostech. Média podsouvají veřejnosti nerealistické portréty dokonalosti. A my se jen snažíme říci, že nikdo není dokonalý, aby každý přijal své nedostatky, pracoval na sobě a cítil se dobře sám sebou.

Víš už, jaký bude váš další singl?
Nyní jsme vybrali American Dreams a následovat bude nejspíše Periscope.

Co vás čeká na konci tohoto turné?
Už máme plány pro americké turné na začátku příštího roku a aktuálně debatujeme, zda tam ještě nějaké zastávky nepřidáme. A definitivně bychom se zase chtěli v roce 2018 vrátit opět také do Evropy.

Kterou skladbu ze všech stávajících alb hraješ nejraději naživo?
Last Resort je jedna z mých nejoblíbenějších, protože jde o typickou skladbu pro naši kapelu a naživo vždy skvěle funguje. Je to prostě song, který snad každý zná a má k němu většinou i nějaký životní příběh nebo ho zásadně ovlivnil.

Vypadá to, že si své koncerty nesmírně užíváte. Jsou právě živá vystoupení tím pravým důvodem, proč se věnuješ muzice?
Je to mix všeho od psaní a nahrávání skladeb, různých hudebních vlivů až po živé hraní, kdy jsme s fanoušky v bezprostředním kontaktu. Miluji a oceňuji ten kreativní proces, ale moje místo je právě na těch koncertech. Libuji si v tom návalu adrenalinu, když vtrhnete na stage a odpálíte první song. V tu chvíli je to sice fyzicky náročné, ale kompletně mě to naplňuje tím způsobem, že je to přesně ono, co jsem chtěl vždy dělat. Na pódiu do toho dáváme vše a je to pak uspokojující pocit vědět, že to nijak neflákáme.

Už jste procestovali snad celý svět. Kde je podle tebe asi to nejdivočejší publikum?
Myslím, že asi na jihu Ameriky jsou ty davy opravdu divoké. Ta energie lidí, když vylezeme na pódium, je naprosto ohromující. Nevím, jestli je to nadšením z dalšího koncertu, nebo takhle šíleně podporují kapelu, ale asi to bude obojím. Běžně nás vítají davy při příletu na letiště, mají pro nás připravené dárky a zpívají přitom naše skladby. Tímto bych chtěl říci, že jsme extrémně šťastní, že máme tak neuvěřitelně loajální fanoušky po celém světě, vážíme si každého z nich.

Vaše videoklipy mívají opravdu zajímavé ztvárnění. Který je tvůj oblíbený?
Líbí se mi video k písni Burn, hlavně ta scéna, kdy Jerry vyhodí svou kytaru z okna a zasáhne s ní hlavu toho chlápka. Pamatuji si, že jsem na to poprvé reagoval překvapeně, i když jsem znal celkový scénář klipu.

A teď se vrátíme zpátky do minulosti. Jaký byl ten prvotní impulz začít s kapelou? Kým jsi chtěl být jako malé dítě?
Už při vyrůstání s mou maminkou a dalšími blízkými neustále hrála nějaká hudba. Asi v sedmi letech jsem hodně prožíval jednotlivé skladby od Stevieho Wondera ke KISS. Úplně mě ten rytmus ohromil a všude jsem si bubnoval s paličkami. V devíti mě maminka vzala na KISS, což byl můj úplně první koncert. Řekl bych, že právě toto byl pro mě ten definující moment, ne-li dokonce zásadní milník.

Kapelu jste založili už v roce 1993. Máš nějakou radu pro začínající umělce, jak zůstat spolu tolik let, jako se to povedlo právě vám?
Předně každý člen té kapely musí milovat hraní hudby. Je potřeba zůstat soustředění - a to je pak bude přibližovat k danému cíli. Také doporučuji hraní s co nejvíce hudebníky, co to bude možné. Každý má totiž co nabídnout. Jakmile už máš založenou fungující kapelu, je potřeba se co nejvíce naučit o obchodních záležitostech. Stačí totiž nějaké špatné doporučení, a následné rozhodnutí kapely se může prodražit. Důležité je to všechno dělat z lásky k hudbě. To je asi jedna z věcí, která dokáže usnadnit tu bolest na této fantastické cestě.

Prozradíš mi tajemství, kterou nejšílenější věc jsi zatím udělal?
Tou nejšílenější věcí je, že jsem se vrhnul do hudebního byznysu.

Co tě napadne jako první, když se řekne Česká republika?
Pozoruhodná architektura.


Co bys na závěr vzkázal fanouškům?
Kapela Papa Roach vás má moc ráda a nemůže se dočkat, až vystoupí před všemi těmi milými lidmi.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama